Spider-Man: Zbrusu nový den Spider-Man: Brand New Day

Podívejte se na mou plnou recenzi na @ movieswetextedabout.com/spider-man-brand-new-day-movie-review-destin-daniel-cretton-delivers-peter-parkers-most-personal-story-yet Hodnocení: A SPIDER-MAN: NOVÝ DEN měl všechny předpoklady stát se nafouklým vítězoslavným kolečkem pro největší jména MCU, a místo toho jde o emocionálně nejzralejší a nejosobnější příběh Petera Parkera, jaký jsme zatím dostali — takový, který využívá svoje rozsáhlé obsazení jako nástroj ve službách jedné, bolestivé otázky o izolaci, identitě a ceně, kterou platíme za to, že předstíráme, že nikoho nepotřebujeme. Tom Holland ještě nikdy nebyl lepší, Sadie Sink se ohlašuje jako skutečná hvězda a Destin Daniel Cretton dokazuje, že i v nejpřeplněnějším koutě Marvelu může příběh patřit úplně jedné postavě. S některými z nejlepších Spideyho akčních scén, jaké jsem kdy viděl, výborným soundtrackem od Michaela Giacchina a skvělými hereckými výkony napříč celým obsazením je tohle jednoznačně špička MCU.

Název „Nový den" je značně zavádějící, na tomto filmu není nic nového, všechno jste to už viděli. Film se opravdu vleče, je nudný a několikrát jsem z něj úplně vypnul, vůbec mě neudržel v pozornosti. Působí, jako by byl dvakrát delší, než ve skutečnosti je, táhne se a táhne a táhne. Myslím si, že Spider-Man fungoval lépe, když byl oddělený od nesmyslnosti sdíleného vesmíru MCU, je tu napěchováno několik opravdu trapných momentů ve stylu MCU. Není to špatný film, je to celkem kompetentní průměrný superhrdinský film — hrdinové se představí, záporák se představí, pak superhrdina vyhraje, stejný děj jako v každém jiném superhrdinském filmu. Doufal jsem v něco opravdu nového – to se nesplnilo.

Bavilo mě to, ale mám pár zjevných výhrad. POZOR, SPOILERY: 1. Kolikrát ještě budeme řešit tu !@#$ věc, kdy postavy prostě neřeknou, jaký !@#$ mají vlastně problém? Půlku filmu jsme strávili s Jean, která terorizuje Petera jen proto, že jí stál v cestě. Ani jednou ji nenapadne s ním rozumně promluvit a říct: „TIHLE !@#$ MAJÍ MOU !@#$ SESTRU, TY !@#$ HAJZLE!“ Vážně? Vážně? Jedeme si to zase odehrát ve stylu „ZZAACCHRRAAŇŇTTEE MMAARRTHHUU“? 2. Damage Control je mimo kontrolu už od WandaVision a Ms. Marvel. Jak sakra můžou dál fungovat bez jakéhokoli dohledu? A jak sakra je Metzger pořád na svobodě? Je to jako Kingpin na konci druhé série Daredevila: hromada filozofických !@#$ řečí a žádná spravedlnost. Žádná spravedlnost pro Saru, žádná pro Jean, žádná za Metzgerovy zločiny. 3. Neuznávám výmluvy typu „to je banalita“. Byly události druhé série Daredevila příliš „banální“ na to, aby si Yelena zahrála cameo? A kde je Xavier? Je to pro něj taky příliš „banální“? Možná si snížím hodnocení z 8 na 7, protože tyhle „zjevné výhrady“ mě pořádně štvou.

Když sleduji film, čekám, že mě pobaví, poučí a/nebo informuje (ne nutně v tomto pořadí či všechno najednou). Co si však *nežádám*, je pocit, že jsem jen marketingový cíl. A to je bohužel jeden z problémů mnoha počinů z Marvel Universe, včetně tohoto nejnovějšího dílu série o Spider-Manovi. Vzhledem ke komplikované síti vlastnictví (bez slovní hříčky) v této překrývající se sbírce superhrdinských franšíz dochází téměř ve všech jejich filmových projektech k výrazným průnikům postav a dějových linek. Kvůli tomu nevyhnutelně dochází k jistému křížovému opylování narativů. Ale když se tato praxe stane klíčovým prvkem při vytváření zápletek těchto děl, začne to působit spíš jako marketingová manipulace než jako poctivé vyprávění příběhu – což je i tento případ. Zvlášť neoceňuji, když se existující díla záměrně využívají k propagaci budoucích produkcí. Bývá to filmy trochu šablonovité a jednotvárné. A ačkoli to tu není dotaženo do extrému, přítomné to přesto je, bez ohledu na to, jak moc se režisér Destin Daniel Cretton snaží oživit jakékoli jiné charakteristické prvky, které mohly být do scénáře zapracovány. Film v podstatě pokračuje v současné mytologii Spider-Mana, kde hlavní hrdina Peter Parker (Tom Holland) působí hlavně jako osamělý utajený bojovník proti zločinu v New Yorku a honí padouchy ve světě, kde on sám a jeho minulé úspěchy byly záměrně zapomenuty v rámci nesobecké ochranné iniciativy. Jen on si pamatuje, co bylo předtím, čímž zůstává sám se svým poznáním, jelikož staří kolegové, včetně jeho bývalé lásky M.J. (Zendaya), si na něj vůbec nevzpomínají. Způsobuje mu to jistý pocit citové vyčerpanosti, ale zároveň si na to nemůže dovolit soustředit čas vzhledem ke své pracovní vytíženosti a faktu, že sám prochází proměnami vedle boje s hrozivou novou nemesis (Sadie Sink). Ano, získává pomoc od bývalých superhrdinských spřízněných duší (Mark Ruffalo, Florence Pugh), ale ani ti si na něj nevzpomínají, čímž se jejich účinnost oslabuje. Dokáže překonat všechny tyto výzvy? Je to otázka stejně pro diváky jako pro samotného Spidyho, jelikož při vyprávění tohoto příběhu se zavádí několik dějových vláken (a ne zrovna přehledně) – problém, který sužuje plynulost materiálu v první polovině. To může potenciálně ztížit divákovi porozumění až do závěrečné části filmu, kdy si konečně najde pevnější půdu pod nohama pro vyprávění svého příběhu (i když některé části nejsou vždy dostatečně vysvětleny). Rozumný střih by tu možná pomohl, ale to by mohlo znamenat oříznutí části marketingového materiálu pro budoucí vydání (a to si přece nemůžeme dovolit, že ne?). Zkrátka, „Spider-Man: Brand New Day“ je asi nejlepší vnímat jako průměrný marvelovský počin, který nabízí místy zábavně rozvinuté postavy, ale přesto pokrývá spoustu akčně-dobrodružného území, které jsme už viděli v nesčetných jiných studiových filmech, a který by rozhodně uvítal i šikovné zkrácení své příliš dlouhé stopáže 2:24:00. Věrní fanoušci franšízy si tohle (nebo v podstatě cokoli jiného, co se Marvel rozhodne promítat) bezpochyby zamilují ať se děje cokoli, ale já s takovým hodnocením nesouhlasím. Nakonec, je tu celkem nepopiratelná ironie v odvážném znění názvu filmu, který jako by sliboval něco nového, ale tento slib nenaplňuje tak, jak by mohl.