Supergirl Supergirl

Podívejte se na mou celou recenzi na https://www.manuelsbento.com/supergirl-2026-a-fierce-gritty-cosmic-awakening-hampered-by-familiar-trimmings/ Hodnocení: B- SUPERGIRL je krásně drsné, vizuálně působivé kosmické dobrodružství, které stojí na výborném výkonu Milly Alcock, jež dokonale zachycuje syrovou zranitelnost i nezlomnou sílu Kary Zor-El. Film je nejsilnější tam, kde se ponoří do temných hlubin viny přeživší a nabízí scény krást výkon Jasona Momoy v roli Loba, ale táhne ho dolů fádní záporák, nekonzistentní emocionální kotva v postavě Eve Ridley/Ruthye a neuvěřitelně frustrující, náladu kazící hudební vsuvky. Přesto je to podle mě velmi osobní příběh o původu zasazený do vesmírního westernu, který stojí za zážitek na velkém plátně.

Když člověk sleduje film a z kina odchází s otázkou, pro koho byl vlastně natočen, není to pro něj dobré znamení. Bohužel to platí i pro jeden z nejočekávanějších letních trháků – nejnovější počin režiséra Craiga Gillespieho. Proč ten zmatek kolem cílového publika? Je to prosté: tento akční superhrdinský počin se rozlévá na všechny strany a působí, jako by ho sestavovala komise (nejspíš spíš marketingová než tvůrčí). Najdeme v něm kousek odsud, kousek odtud, a nakonec spoustu ničeho. „Supergirl“ působí jako další šablonovitý žánrový produkt, který navíc sám neví, čím chce být. Podle všeho jde o jakýsi úvodní/originní příběh (vyprávěný ve flashbacích) o Kaře Zor-El (známější jako titulní hrdinka) (Milly Alcock), uprchlici ze zničené planety Krypton. Na Zemi se dostane se svým milovaným psem Kryptem, kde se setká se svým bratrancem Kal-Elem (alias Clark Kent), obyvatelům jeho adoptivního světa známějším jako Superman (David Corenswet), hlavní postavou stejnojmenného filmu z roku 2025. Navzdory shledání s bratrancem a životu na planetě, jejíž žluté slunce jí dalo řadu fantastických superschopností, naše hrdinka truchlí nad ztrátou domovského světa, a tak nakonec opouští Zemi, aby se svým nevyzpytatelným psím společníkem putovala galaxií v hledání nového domova, odpovědí a sama sebe. Většinu času tráví v pochybných barech, obvykle pořádně opilá, ve společnosti nepříliš vybraných typů, když zrovna neuklízí nepořádek po svém psovi. Její odysea ji nakonec zavede k náhodnému setkání s horlivou a výřečnou mladou bojovnicí Ruthye Knoll (Eve Ridley), která touží po pomstě na zlém Kremovi (Matthias Schoenaerts), násilnickém padouchovi, jenž jí chladnokrevně zavraždil rodinu. Jelikož má ale Ruthye jen málo bojových zkušeností, potřebuje pomoc, a tak jí Kara přijde na pomoc – zaplatí za to ale draho, když je Krypto zasažen otráveným šípem a zbývají mu jen tři dny života. Kara a Ruthye se proto spojí, aby se Kremovi pomstily a získaly od něj protilátku, která psa zachrání. Bohužel provedení tohoto dobrodružství nechává mnoho si přát. Příběh je především jednoduchý a ne příliš strhující, přesouvá se od jedné bitevní scény k druhé s dost obyčejnou akcí, doplněnou neuvěřitelně laciné efekty a otřelou kamerou. Příběh je také často odvozený, čerpá z mnoha jiných filmových franšíz, včetně prvků připomínajících „Star Wars“, „Mad Max“ a „Johna Wicka“. Několik krátkých vystoupení Supermana a Jasona Momoy jako Loba, jednoho z Kařiných barvitých spojenců, navíc působí jen jako nestydatá vizuální reklama na existující i připravované franšízy těchto postav. Snad největším problémem je ale charakterová kresba, zejména u samotné Supergirl. Rozhodně to není postava pro děti – vzhledem k jejímu častému opileckému chování, ostrému jazyku, opakovaným graficky násilným střetům a pochybné společnosti –, ale zároveň neosloví ani dospělé (a nepomáhá ani to, že se Alcock pro roli zdá být nevhodná a její charakter je místy nápadně nevyrovnaný). A to vše se vrací k otázce, kterou jsem si na začátku řečnicky položil: Pro koho je tento film vlastně určen? Přiznávám, že mě Schoenaerts překvapil jako přesvědčivý padouch. Líbila se mi také myšlenka posunout postavu Supergirl neočekávaně temnějším směrem – odvážná, ale zajímavá volba. Neohrabané zpracování tohoto záměru (spolu s mnoha dalšími) ale podkopává jakoukoli hodnotu, kterou by jinak mohl přinést. Zkrátka, na tomto filmu není nic zvlášť „super“ – což měli tvůrci vzhledem k jeho názvu brát vážněji v potaz.

Frustrující zmatený film, který si nikdy neujasní, čím chce být, ani pro koho je vlastně určen. Příběh je papírově tenký a podivně nesoustředěný, přeskakuje z jedné obyčejné bitevní scény do druhé bez skutečné emocionální váhy nebo jasného vyprávěcího záměru. Jako údajný původní/vznikový snímek odvádí slabou práci v tom, aby Kara Zor-El působila poutavě, soudržně nebo alespoň sympaticky. Součástí problému je i pojetí Supergirl v podání Milly Alcock. Místo hrdinky s hloubkou a charismatem nám film servíruje náladovou, často opilou tulačku, která tráví více času truchlením ve vesmírných barech a uklízením po svém chaotickém psovi než skutečným charakterovým vývojem. Snaha učinit ji „drsnou“ nakonec vyznívá povrchně a poněkud odpudivě. Nepomáhá ani to, že se Alcock veřejně snažila znepřátelit si právě tu demografickou skupinu, která by na tento film nejspíš přišla – 13 až 17leté kluky. Je těžké se do postavy vžít, když herečka vůči velké části fanoušků chová zjevné pohrdání. Vizuálně má film své momenty – občas vypadá elegantně a barevně –, jenže to jen podtrhuje, jak prázdný je uvnitř. Půjčuje si nápady a atmosféru z lepších franšíz, jak poznamenal Brent Marchant (jsou v něm patrné stopy „Star Wars“, „Mad Maxe“ i „Johna Wicka“), ale vlastní identitu si nikdy nevybuduje. Cameo výstupy Supermana a Loba působí méně jako organické vyprávění a víc jako neohrabaná reklama na jiné projekty. Největší potíž je, že samotná Supergirl je napsaná způsobem, který odcizuje téměř každého. Je příliš vulgární, násilnická a opilá na děti, ale zároveň příliš povrchně nastíněná a nevyrovnaná na to, aby zarezonovala u dospělých. Film koketuje se zajímavějším temnějším úhlem pohledu na postavu, pak ho ale zkazí nekonzistentním scénářem a tonálními výkyvy. Na konci si kladete pořád stejnou otázku: Pro koho byl tenhle film vlastně natočen? Jsou tu drobné světlé momenty – překvapivě pevný výkon záporáka a občas působivý vizuál –, jsou ale pohřbeny pod slabým vyprávěním, nevyrovnanou charakterizací a hereckým výkonem v hlavní roli, který prostě nefunguje. U filmu jménem „Supergirl“ v něm není nic zvlášť super a ještě míň důvodů zajímat se, kam se tahle verze postavy bude ubírat dál.

Online manosféra útočila na tento film už dávno předtím, než se vůbec dostal do kin. Vypadá to, že se tu značně překrývá se stejnými lidmi, kteří si stěžovali na Barbie a Malou mořskou vílu. Jde o akční film s velkým srdcem. Kdyby byla tahle zápletka součástí filmu o Supermanovi, tihle „drsňáci“ by ho chválili... Neposlouchejte to reptání. Přijměte svou individualitu a podívejte se na to sami.