Scarlet Street Scarlet Street

Tento týden je Noir of the Week Scarlet Street. Je to jeden z mých oblíbených filmů. Většina z vás již zná příběh a doufejme, že jste viděli nové vydání filmu na DVD od Kino International. Scarlet Street vypráví o obyčejném bankovním úředníkovi v 30. letech, který nejprve podlehne hříchu a pak vraždě. Nechci prozradit zápletku, protože by mi došlo místo na popis všech zvratů a zvratů filmu. Co si cením na tomto filmu, je to, že obyčejný muž (hraný Edwardem G. Robinsonem) je tak sobecký jako Kitty a Johnny (Joan Bennett a Dan Duryea). V celém příběhu není dobrý člověk. Dokonce i jeho šéf (podvádějící svoji ženu) a manželka (stará haraburda) jsou zlí do určité míry. Ve filmu se vyskytuje několik scén, které ukazují osvětlení a kameru (Ředitelem fotografie je Milton Krasner). Scénář je plný skvělých dialogů a citátů noir. Fritz Lang může být pamatován pro Metropolis, ale pro mě je jeho dar filmovým milovníkům Scarlet Street.

Pokud by byl zlý nebo zlý nebo by mě vykřikoval nebo něco takového, líbil by se mi víc. Christopher Cross je ve středním věku a žije životem, který nikam nevede a chybí mu láska a inspirace. Až jednoho večera zachrání Kitty March před lupičem, začíná vztah, který má dalekosáhlé následky pro ně a ty nejbližší.

Je zajímavé vidět Edwarda G. Robinsona obsazeného jako poníženého bankovního pokladníka, uvězněného v bezcitném manželství, který má zálibu v malování. Přichází na pomoc dámě v nouzi "Kitty March" (Joan Bennett), která má potíže se svým hrubým přítelem "Johnny Prince" (Dan Duryea). Zamiluje se do ní po uši, jen aby zjistil, že si myslí, že je bohatý muž, a snaží se ho manipulovat a okrást. Brzy se dostane do cyklické pasti a víme, že míří přímo k katastrofě. Nejzvláštnější je však pohled na Robinsona v zástěře, jak připravuje nějaké jaterní jídlo. Chytrý kriminální triler od Fritze Langa s dobrými hereckými výkony tří hlavních postav.

Proč se vlastně rozhodli zafarbovat _Scarlet Street_? Tento film, kde každý stín, každá kapka deště a každý špinavý roh ulice musí být černobílý, aby se zintenzivnila jeho nálada a atmosféra. Greyscale není jen estetický; je to samotná esence příběhu temného sestupu a beznaděje obklopující jeho postavy. Bez toho ostrého, vysokokontrastního stylu ztrácí kousek a drsnost, která z něj činí esenciální noir. Rozhodnutí zafarbovat ho se zdá téměř kacířství, zbavuje ho jeho noirové identity a surové síly vize Fritze Langa. Tato vize by měla být zachována a respektována.