Kdyby... if....

V roce 1968 byl uveden film <i>If....</i>, režírovaný Lindsayem Andersonem s scénářem od Davida Sherwina. Příběh sleduje tři nekonformní školáky Malcolma McDowella, Richarda Warwicke a Davida Wooda, kteří plánují pomstu. Film začíná zobrazováním přísných pravidel na elitní veřejné škole a následnými tresty, které dostávají od starších kluků. Druhá polovina filmu se odehrává v surreálním tónu a končí masakrem.

Na luxusní soukromé škole existuje hierarchie, ve které ředitel domu vykonává poměrně arbitrární autoritu skrze své tři „biče“. Obvykle se jim líbí terorizovat mladší studenty, ale na této škole jsou tři starší muži, kteří přitahují jejich pozornost. Je to „Mick“ (Malcolm McDowell), „Johnny“ (David Wood) a „Wallace“ (Richard Warwick) a vedeni prvním mají malý zájem o přizpůsobení se očekáváním instituce. V tomto prostředí buď šikanoval nebo buď šikanován je také poskytováno vojenské vzdělávání a to vyvolává myšlenku o přímější formě rebelie - a kdy lepší implementovat jejich plán než na velké ceremoniální události s významnou osobností a generálem armády přítomným. McDowell je tu ve své zlemovské nejlepší formě, když vyzařuje ducha agresivního krvavého myšlení, který celkem jasně osvětluje toxickou atmosféru na místě vzdělávání, kde individualita byla výrazně pohržená. Nejde tu jen o individualitu myšlení a mysli, ale jsou zde také narážky na sexualitu, když „Wallace“ má o něco méně zájmu o jejich novou kamarádku z čajovny (Christine Noonan) a ta má docela dost nadšení pro „Micka“. Ačkoliv brutalita každodenního chování není explicitně zobrazena, nechává málo na naši představivost a na konci je celkem jasné, že scenárista David Sherwin útočí nejen na privilegium zde přítomné, ale také na širší společenské postoje ke třídě místo zásluh. Zde je také poměrně solidní pole podpory úsilí, s mnoha charakterizacemi pevně podporujícími zastaralé představy o udržování status quo a dědičných nárocích, které pomáhají tomuto zajímavému příběhu vyniknout.