Hlavní postavu (Franco Citti) je trochu zlomyseľná špongie. Opustil svoji ženu a dítě, aby mohl sedět se svými kamarády, popíjet a hrát karty, zatímco půjčuje „Maddalenu" (Silvana Corsini) a žije z…
Hlavní postavu (Franco Citti) je trochu zlomyseľná špongie. Opustil svoji ženu a dítě, aby mohl sedět se svými kamarády, popíjet a hrát karty, zatímco půjčuje „Maddalenu" (Silvana Corsini) a žije z její nezákonně získaných zisků. Je celkem spokojený s tímto uspořádáním, dokud se nezaplete do konfliktu s Vesperem a nenajde se nespravedlivě uvězněná na rok. Když se mu vysušil příjem, musí udělat pár změn. Není dostatečně vybavený na to, aby si našel práci, a ani není skutečně motivován. Až když se setká se zbloudilou „Stellou" (Franca Pasut). Existují určité podobnosti mezi ní a jeho věznicí zdroje obživy, ale není to prostitutka ani zdaleka tak naivní, jak si z počátku myslel. Postupně se do ní začíná zamilovat, ale dokáže se zorientovat a zbavit se nejhorších částí své minulosti, než mu řekne, aby odešel? Ačkoli to není úplně veselá záležitost, zjistil jsem, že tento první z jeho filmů je jedním z Pasoliniho veselých příběhů, který dovoluje humoru proniknout do příběhu o vykořisťování a manipulaci. Není pochyb o tom, že „Accattone" je dost odporný člověk, ale jak film pokračuje, začíná se vkrádat pocit, že není mimo záchranu - a tak intimní fotografie a zajímavý talent chlapáka Cittiho pomáhají postupně, ale jistě to vykreslit. Pasut a Corsini hrají dobře s rolí, které jsou hrubé, zemité a zbavené čehokoli, co by jim mohlo skutečně nabídnout naději, a na okraji jeho mladý syn „Iaio" (Danilo Alleva) často slouží jako nejméně pravděpodobná kotva pro svého sobeckého otce. Vždy je místo na komentář k místu církve ve společnosti, a tu je jasná parodie mezi svatostí a, no rozhodněte se sami... Tyto dny se takřka nevidí, ale určitě stojí za to strávit pár hodin, abyste viděli Řím, na který by se Nero mohl pyšnit.