Staré přísloví praví: „Never put the cart before the horse" (nestavěj vůz před koně) — pozorování, jehož důsledky by měly být zřejmé. Platí to i ve filmařině: když je samostatný film považován za…
Staré přísloví praví: „Never put the cart before the horse" (nestavěj vůz před koně) — pozorování, jehož důsledky by měly být zřejmé. Platí to i ve filmařině: když je samostatný film považován za inspiraci pro novou franšízu, tvůrci si musí dát pozor, aby nezačali skákat před sebe. Jinými slovy, první film v plánované sérii musí být prostě famózní, aby si zasloužil pokračování (nebo pokračování) (výjimkou budiž „Star Trek"). Pokud se však ti, kdo stojí za prvním dílem, tak soustředí na to, co přijde v případné franšíze, že pokazí právě ten první díl, je to, jako by si sami vystřelili do nohy. A přesně to podkopává nejnovější film scenáristy a režiséra Na Hong-jina. Tento sci-fi akční dobrodružný snímek v podstatě sleduje nepravděpodobné, místy až bláznivé pokusy maloměstské jihokorejské policie a dalších postav vypátrat záhadné monstrum, které páchá spoušť v jejich komunitě a okolním prostředí. Problém je však v tom, že příběh vysvětluje jen málo z toho, co se děje, a místo toho nabízí směs klišé poskládaných dohromady bez rozmyslu — téměř žádné pozadí, nesourodý a špatně poskládaný příběh, žalostně levné CGI, zápletka postavená téměř výhradně na klišé, hektické akční scény a absurdní, místy vyloženě nevhodné komediální odlehčení, a víc nadužívaných vulgarismů než ve filmu „Vlk z Wall Street" (2013). Ačkoli film působí zpočátku poměrně slušně rozjetý, jako spojení filmů o „Godzille" s lidovým, domáckým duchem „Farga" (1996), jde o úvodní dějství, které je nakonec neomluvitelně natahované (budování napětí je jedna věc, ale vědět, že přijde velké odhalení, a čekat na něj 45 minut, je už trochu moc). A bohužel, odtud už to jde jen z kopce — příběh, který dává málo smyslu, je natažen na ohromujících 2:39:00, tedy skoro o hodinu déle, než by měl být. Mou jedinou „nadějí" v tu chvíli bylo, že se film milostivě blíží k nějakému souvislému vysvětlení — to se ale bohužel nikdy nedostaví. A právě tady se důraz na to, co má být součástí budoucích dílů franšízy, začíná vtírat do důvěryhodnosti a celistvosti tohoto filmu. Ještě zarážejícější je, jak vysoké uznání tahle příliš dlouhá sága získala jak v kritických kruzích, tak na prestižním filmovém festivalu v Cannes, kde film „Hope" nepochopitelně získal nominaci na Zlatou palmu, nejvyšší ocenění akce. Diváci, kteří hledají zábavnou strašidelnou podívanou v tomhle duchu, mají k dispozici mnoho jiných, lepších voleb, jako například „Čelisti" (1975), „Jurský park" (1993) nebo nedávno vydaný film „The End of Oak Street" (2026). Raději si pusťte jeden z těchto titulů.