Stranger Things Stranger Things

Zpočátku jsem byl skeptický kvůli dětem, ale nakonec to byl velmi zajímavý, dobře natočený televizní seriál. Také herecké výkony jsou velmi dobře provedené.

**Recenze 3. série – BEZ SPOILERŮ** Pokud vás baví moje recenze bez spoilerů, sledujte můj blog na https://www.msbreviews.com Stranger Things se v našich životech poprvé objevil v roce 2016 se svou fenomenální první sérií, po níž následovala o něco slabší, ale stále zábavná druhá série. Na třetí dobrodružství s jedním z nejlepších (ne-li nejlepším) mladých hereckých obsazení jsem se opravdu těšil. Herectví v tomto seriálu je neuvěřitelné, o to víc, uvědomíme-li si věk většiny dětí (14–17 let). Millie Bobby Brownové je jen patnáct! Patnáct! Kupodivu bude seriál nominován na Emmy až příští rok, ale pokud se nedostane mezi nominované A zároveň nevyhraje, upřímně nevím, co víc by ještě musela udělat. Lehkost, s jakou Millie zobrazuje emoce a jemné výrazy, které obvykle zvládnou jen zkušení herci po letech praxe... Jednou zřejmě překoná rekord v kategorii nejmladší vítězky Oscara za hlavní nebo vedlejší ženskou roli. Je to jen otázka času. Začal jsem právě jí, protože minulou sezónu jsem korunu za nejlepší výkon předal Noahu Schnappovi (Will Byers), který také podává vynikající výkon, i když jeho postava má tentokrát méně prostoru (podobně jako v první sérii). Ze všech mladých herců je Millie natolik před svými kolegy, že nepřímo zastiňuje i výkon Sadie Sinkové (Max). Obě herečky reagují na podobně bolestivé události úplně jinak. Ne že by Sadie nedokázala zprostředkovat své pocity (ji i její postavu jsem si tuto sezónu užil mnohem víc), ale skok z 200procentního emocionálního projevu Eleven na kteroukoli jinou postavu vždy působí, jako by daná herečka nebyla na její úrovni (a upřímně, většinou opravdu není). Kromě Millie je dalším tahounem David Harbour jako Jim Hopper. Tohle je možná dosud nejvtipnější, ale zároveň i emocionálně nejsilnější série. Za obojí může Hopperova dějová linka a Harbourův výkon hodný ocenění. Je vtipný, šťastný, smutný, naštvaný, opilý, frustrovaný, hrdý... Jeho linka jednoznačně slouží jako opora celé struktury této sezóny. Bez něj by tahle série zdaleka nedosahovala takové kvality. Chemie mezi Harbourem a Winonou Ryderovou (Joyce Byersová) je hmatatelná a to mi na skvělý zážitek v podstatě stačí. Velké zásluhy si ale zaslouží i bratři Dufferové – scénář patří mezi nejlepší, jaké jsem za poslední roky viděl. V první sérii všichni nesnášeli Steva Harringtona (Joe Keery), ale jeho vývoj je natolik skvěle zpracovaný, že ho dnes mají rádi úplně všichni. Totéž platí i o Billym Hargroveovi (Dacre Montgomery). Minulou sezónu jsem ho upřímně nesnášel kvůli tomu, jak klišovitě a líně napsaný byl. Teď, i když jeho pozadí není nijak převratné, působí jednoznačně jako zajímavější postava, což jen dokazuje, že Stranger Things opravdu nemá jedinou špatnou postavu (alespoň mezi hlavními a vedlejšími). I Max dostala lepší scénář a její společné scény s Eleven pomohly, aby působila zajímavěji. Ale jak je na tom hlavní parta? Gaten Matarazzo (Dustin Henderson) tráví méně času se svými původními přáteli, ale jeho vedlejší dějová linka se Stevem, Ericou Sinclairovou (Priah Fergusonová) a Robin Buckleyovou (Maya Hawkeová) – nejnovějším přírůstkem seriálu a zároveň největším překvapením sezóny – je také velmi zábavná, i když souvisí i s jednou z mých výhrad (o tom víc později). Mike Wheeler (Finn Wolfhard), Lucas Sinclair (Caleb McLaughlin), Will, Eleven a Max mají celou romantickou dějovou odbočku, kterou jsem si překvapivě užil hlavně díky tomu, jak realisticky a upřímně je od bratrů Dufferových napsaná. Samozřejmě, humor v téhle partě nesmí chybět a zklamaný jsem nebyl – během jednotlivých epizod jsem se pořádně zasmál. Nakonec i Charlie Heaton (Jonathan Byers) a Natalia Dyerová (Nancy Wheelerová) mají svou vlastní, inspirativní linku, která se nejvíc věnuje tomu, jaké bylo žít v osmdesátých letech. Diskriminace, nespravedlnost na pracovišti a odlišné životní styly jsou vždy podány prostřednictvím přirozených dialogů a událostí. Tahle struktura sezóny se mi opravdu líbila – jak má každá skupina postav své vlastní vedlejší dobrodružství, aby se nakonec všichni spojili a společně porazili zlo v Hawkinsu. Nikdy jsem se během sledování nenudil ani necítil méně zaujatý. Druhá série měla tu hroznou epizodu s Kali (Linnea Berthelsonová) a některé části působily zdlouhavě. Třetí série má nejen ideální délku jednotlivých dílů, ale i příběh, který je v každé kapitole mimořádně poutavý. Samozřejmě, nejvíc mě vždy bavily scény s Eleven a Hopperem, takže jejich dějové linky se logicky staly mými oblíbenými. To ale vůbec neubírá na kvalitě ostatních příběhů a postav. Důkazem číslo jedna je nejlepší závěr, jaký seriál kdy měl. Je těžké zadržet slzy během posledních chvil, zejména pokud jste si něco podobného sami zažili (což platí pro 99 % lidí, pokud jste v dětství doslova neměli žádné kamarády). Seriál technicky dokazuje, že na skvělý vizuál nepotřebujete obrovský rozpočet. Od kostýmů až po návykový soundtrack ve stylu 80. let je všechno na svém místě, s množstvím praktických efektů. CGI zpracování příšer a všeho, co s nimi souvisí, je dostatečně přesvědčivé a akční scény jsou většinou natočené kvalitně. Střih je ke konci sezóny místy trochu neopatrný, ale nic vážného. Moje jediná větší výhrada k této sezóně se týká hlavní dějové linky – té, která spojuje všechny vedlejší příběhy a skupiny postav, které jsem doteď tak chválil. Kromě toho, že je velmi podobná té z minulé sezóny (příšera přijde, ovládne lidi a víte, jak to pokračuje), je horší v tom „jak“ a „proč“ se příšery vrátily. Celá dějová linka s Rusy, tajnými základnami a kódy působí přehnaně kýčovitě, místy až absurdně, což se projevilo i na některých akčních scénách „á la Rychle a zběsile“. Je neobvyklé, že hlavní zápletka je takhle klišovitá a nezajímavá, zatímco vedlejší příběhy jsou překvapivě dobré. Celkově Stranger Things opět přináší fantastickou sezónu. První série si sice nadále drží první příčku, ale třetí sezóna je mnohem lepší než ta předchozí. I tentokrát jsou to právě postavy, díky kterým je seriál obrovským úspěchem. I když se všichni rozdělili do různých skupin, fenomenální chemie obsazení zůstává neporušená. Millie Bobby Brownová si opět bere korunu, kterou ve druhé sezóně získal Noah Schnapp, a díky dokonalému předvedení svého emocionálního rozsahu si garantuje spoustu nominací a snad i pár ocenění. Těsně za ní je David Harbour a pak následuje zbytek obsazení, jednoho z nejlepších, jaké kdy televizní obrazovka viděla. Bratři Dufferové jsou mistrovští scenáristé – nabízejí mimořádně propracované postavy i vtipné, napínavé a zábavné vedlejší příběhy. Navzdory slabší hlavní zápletce končí tahle sezóna Stranger Things nejlepším závěrem v historii celého seriálu. Pokud během posledních deseti minut nepláčete... opravdu nevím. Nemůžu se dočkat čtvrté série, i když bych byl víc než spokojený, kdyby seriál skončil právě teď. Hodnocení: A-

K poslední sérii Stranger Things jsem přistoupil s reálnými rezervacemi. Měl jsem pocit, že minulá série byla pouhým recyklováním toho, co už předtím bylo, a ptal jsem se, zda to není další případ „umýt a opakovat“. Naštěstí to není případ. Nejnovější série přidává nový materiál a rozvíjí celkový příběh. Je to odpovídajícím způsobem creepy, s ještě více nostalgickým stylem 80. let a jednou z mých oblíbených písní od Kate Bush.

Nepamatuji si, že by byla Afrika v 80. letech tak populární... pamatujete si? Myslím ty z vás, kteří jste dostatečně staří na to, abyste si skutečně pamatovali 80. léta. Byl to hit, to si pamatuji. Pamatuji si, že se to líbilo mé mamě... mé MATCE se to líbilo, což je tak trochu populace, na kterou Toto cítil, ale nepamatuji si, že by Afrika měla tolik hrání na žádné stanici, kterou někdo veřejně poslouchal, až... co 2014, kdy ji Family Guy znovu popularizoval, protože jeden z jejich scenáristů hrál příliš mnoho GTA na začátku tisíciletí.