Jak lákavá je myšlenka multivesmíru, ve kterém kolaps vlnové funkce nedělá reality nedosažitelnými vůči výsledkům jiných kvantových fluktuací – ve zkratce jde o odkaz na „teorii mnoha světů“ nebo…
Jak lákavá je myšlenka multivesmíru, ve kterém kolaps vlnové funkce nedělá reality nedosažitelnými vůči výsledkům jiných kvantových fluktuací – ve zkratce jde o odkaz na „teorii mnoha světů“ nebo jiný pohled Laury Mersini-Houghtonové. Ať se bohům zlíbí, sní osoba. Jako by se ten „kraft“ opravdu dál, seriál jde za hranice původního díla, obdivuhodně dobře. Detaily, scénáře, postavy. Jako kluk jsem četl hlavně pokroucené příběhy Philipa K. Dicka, ty s chybami... Kolik jich bylo, před čtyřiceti lety? Já nevím. Heinlein nebo Le Guinová, Hvězdy, můj cíl, sága Heechee, Dorsai, dokonce i „staromódní vesmírné opery“ od E. E. Doc Smitha, Clifforda Simaka a dalších, mi tehdy přišly jasnější než Philip K. Dick, kterého je třeba číst pořád dokola, i vzhledem k množství skvělých filmových a televizních „adaptací“ – příliš mnoho na to, abych jednu z nich označil za „nejlepší“. Nejsem fanouškem dystopické literatury ani běžných televizních seriálů. Tady ale nejde o nic obyčejného a najdeme tu nepopiratelné utopické stopy. Umění, úpadek, utrpení a odolnost, život prožívaný naplno. Láska a hrdina v každém dítěti jako třešnička na dortu. Toto dílo s vynikající režií, produkcí, skvělým herectvím a dobrým tempem tvoří kvalitní celek, který zvedá laťku a nezklame naše opodstatněná očekávání. Z osobních důvodů obvykle čekám na závěr, případně aspoň na dvě série, a teprve pak si dopřeju odstup od trailerů a kritik. Ochutnal jsem ho ve vhodnou chvíli. Lépe pozdě než nikdy. Bylo mi potěšením sledovat v jednom tahu tři série seriálu Muž z Vysokého zámku. Gratuluji celému štábu. S úctou a úklonou.