Opravdu jsem doufal ve faktograficky přesné zobrazení leteckých bojů 2. světové války, ale to, co jsem dostal (a abych byl spravedlivý, jsem teprve u 2. epizody, takže se to ještě může zlepšit), je…
Opravdu jsem doufal ve faktograficky přesné zobrazení leteckých bojů 2. světové války, ale to, co jsem dostal (a abych byl spravedlivý, jsem teprve u 2. epizody, takže se to ještě může zlepšit), je masivní dávka revizionistických, proamerických a protianglicky/protibritsky laděných nesmyslů, které tráví víc času zobrazováním perutí, abych to nazval eufemisticky, „naparováním se", než skutečným létáním.
Herecké výkony většiny herců jsou hrozné, obzvlášť u obou hlavních postav. Austin Butler jako by zapomněl, že už nehraje Elvise, a předvádí stejné manýry a žalostně podhodnocené herectví. Ještě horší je Callum Turner se svým odpudivým přehráváním. Jediný, kdo podává alespoň trochu pozoruhodný výkon, je Barry Keoghan.
Děj si pak nedává vůbec žádný čas na budování hlavních postav během výcviku, jako to dělalo Bratrstvo neznámých vojáků, ani na jejich životy před nástupem do armády. Výsledkem je, že k žádné z postav necítím absolutně žádnou citovou vazbu. Prostě mi na nich nezáleží.
Scenáristé navíc upadli do pasti, do jaké upadá spousta moderních postav — hlavní postavy jsou napsané jako příliš cool, sebevědomé, mimořádně úspěšné postavičky typu „Mary Sue", kterým se nic nemůže stát a které vyhrávají ve všem, co dělají. Scenáristé vytvořili postavy, o kterých si myslí, že je diváci chtějí vidět, ale právě to je dělá naprosto neuchopitelnými. Příkladem je scéna, kdy v hospodě vypukne rvačka s Brity. Samozřejmě ji začne britský pilot. Američtí piloti, kteří jsou do té doby zobrazováni jako přehnaně sebevědomí, drzí a příliš snaživí, aby působili cool, si najednou vymění osobnosti s Brity, kteří byli do té doby zobrazováni jako zdrženliví, plaší a v úžasu z Američanů. Najednou jsou to právě Američané, kdo si chce hledět svého, jsou zdrženliví a cool, zatímco britští piloti RAF jsou vykresleni jako protivní, namyšlení, arogantní a hrubí. Americký pilot samozřejmě britského pilota zesměšní tím, že ho otancuje a nechá spadnout. Výsledkem je, že hlavní postavy jsou natolik nesympatické a nudné, že k nim nemáte absolutně žádný citový vztah. Přesný opak Dicka Winterse a spol. z nedostižného Bratrstva neznámých vojáků.
Zanechává to i hořkou pachuť, protože Britové jsou vykresleni jako větší záporáci než samotný nepřítel.
Kromě toho zdůvodnění, proč Američané bombardovali ve dne, je takové, že chtěli být přesnější za cenu vyššího rizika — výzvu, které všichni piloti čelili s namyšleností, arogancí a bravurou, a proto, že jsou prý mnohem odvážnější a hrdinštější než „padavky" z RAF, které jen bezhlavě plošně bombardují města.
Ale zpět k realitě — bylo to především důsledkem přehnané sebedůvěry a namyšlenosti amerického velení a toho, že odmítali přijmout ponaučení, která identifikovaly RAF i Luftwaffe, totiž že bombardování ve dne bylo kontraproduktivní. Ano, při prvním náletu jste možná zasáhli cíl přesněji, ale na konci vám zbývalo tak málo bombardérů a posádek, že jste už nedokázali spolehlivě zasáhnout cokoli. Čím víc bombardérů jste ztratili, tím větší byla pravděpodobnost dalších ztrát, což znamenalo menší šanci vůbec dokončit nálet, natož zasáhnout cíl.
Tohle se potvrdilo 22. října 1943, kdy 8. armáda zastavila nedoprovázené denní nálety, protože si konečně uvědomili, že jsou neudržitelné. USAAF v této době ve spolupráci s RAF Bomber Command zkoušeli přejít na noční bombardování, ale zjistili, že B-17 na to prostě nebyly způsobilé a posádky nebyly dostatečně vycvičené na bombardování s relevantní přesností. JEDINÝM důvodem, proč mohlo denní bombardování pokračovat, byl britský motor Rolls-Royce Merlin nasazený do P-51 spolu s příchodem odhoditelných palivových nádrží, díky čemuž mohl P-51 doprovázet bombardéry celou cestu k cíli a zpět.
Navíc tolik vychvalovaný (a v seriálu opěvovaný) zaměřovač Norden zdaleka nebyl tak přesný, jak se všeobecně věří. Za testovacích podmínek byl výborný. V bojových podmínkách, kdy letadla musela klikatit, aby se vyhnula protiletadlové palbě, a k tomu ještě za špatného evropského počasí, byl sotva o něco přesnější než noční bombardování RAF! Výsledkem bylo množství naprosto zbytečných amerických obětí, ale vsadím se, že to se v seriálu nikdy nedozvíte.
Nejlepší, co mohu říct, je, že vizuální stránka je fajn, ale i ta je extrémně přepočítačovaná (CGI).
Samotné mise jsou nudné a většinou trvají 10, maximálně 15 minut — pravděpodobně proto, že CGI se využívá tak intenzivně, že si seriál víc nemohl dovolit.
Bohužel, výsledkem je naprosté zkreslení skutečných dějin, které předvádí banda nesympatických postav ztělesňujících zároveň nejhorší stereotypy o amerických vojácích i „moderní" vývoj postav od scenáristů, kteří jako by úplně ztratili schopnost napsat sympatickou postavu. Dělají to všechno ve světě přeplněném CGI, kde postavy většinu času nedělají nic ani vzdáleně zajímavého či důležitého, a „bojové" scény trvají dohromady maximálně 15 minut. Je to nudné jako stará voda a je mi líto, že se to vůbec vysílalo.
