„Dexter: Vzkříšení" je další pokus oživit mrtvé tělo kdysi skvělého seriálu, a to s předvídatelnými následky. Především se tento seriál vůbec nezdá být o Dexterovi. Od začátku se soustředí na jeho…
„Dexter: Vzkříšení" je další pokus oživit mrtvé tělo kdysi skvělého seriálu, a to s předvídatelnými následky. Především se tento seriál vůbec nezdá být o Dexterovi. Od začátku se soustředí na jeho naprosto nesympatického syna, který si vzal práci poslíčka v newyorském hotelu. Toto pracovní rozhodnutí dává pramálo smysl vzhledem k jeho plaché, asociální povaze samotáře, kterou jsme dobře znali už z prvního spin-offu. Ešte méně smyslu dává to, že Dextera nakonec prostě pustí bez trestu – a to detektivka, která vynaložila obrovské úsilí, aby ho vystopovala a chytila. Místo toho, aby ho nechala odsoudit, mu pošle pohlednici, v níž vysvětluje, že jsou si s ním jaksi „vyrovnaní" a že je v podstatě volný pokračovat v sériových vraždách. Zní to přesně tak, jak by mluvila skutečná policistka, že? Zkrátka, jde o další bídný, nevěrohodný scénář, který si obléká kůži mnohem lepšího původního seriálu. Navíc je i přehnaně „woke", což jen korunuje zápach rozkladu vycházející z této téměř-franšízy Dextera. Závěrem: některé věci je lepší nechat být, abychom se nevystavovali riziku zesměšnění minulého úspěchu. Pokud jste Dextera ještě neviděli, moje rada zní – raději si pusťte skvělý původní seriál.