**Nejlepší televizní příběh, jaký kdy vznikl**
Není žádným tajemstvím, že HBO vždy sázelo na ty nejambicióznější projekty, ale mezi lety 2011 a 2019 postupně vybudovalo něco, co považuji za vrchol…
**Nejlepší televizní příběh, jaký kdy vznikl**
Není žádným tajemstvím, že HBO vždy sázelo na ty nejambicióznější projekty, ale mezi lety 2011 a 2019 postupně vybudovalo něco, co považuji za vrchol kvalitní televizní tvorby – a rovnou tím psalo i televizní historii. Nesmírně talentovaní showrunneři David Benioff a Dan Weiss vzali na povel zdánlivě nezfilmovatelné monumentální knihy George R. R. Martina a přetavili je do tohoto nádherně vystavěného seriálu, kterému se do té doby nic podobného ani nepřiblížilo. Příběh má tolik vrstev, tolik postav a dějových linek, které se navzájem proplétají, že je až k nevíře, že to všechno vymyslel jeden člověk.
Martinův příběh patří mezi nejpropracovanější a nejdůmyslnější díla vůbec a jeho převedení na televizní obrazovku zvládli David a Dan opravdu mistrovsky. Málokterý seriál si vychutnáváte scénu po scéně – ať už kvůli samotnému obsahu, nebo kvůli množství drobných detailů promyšlených do každého záběru. Na začátku chvíli trvá, než si na seriál zvyknete, prostě proto, že je hodně odlišný od toho, na co jsme zvyklí. Od první do poslední epizody jde o jeden velký příběh, takže je potřeba trpělivost, než si na všechno kolem něj zvyknete – odměna ale přijde zaručeně. Seriálu asi nejvíc pomohlo to, že už v den, kdy se psal první scénář, měl George v hlavě hotový kompletní příběh od začátku až po konec. Ne všechny detaily, samozřejmě, ale osnovu a klíčové zvraty vymyslel už před lety, když začal pracovat na této rozsáhlé knižní sérii – díky tomu tvůrci přesně věděli, kde začít, kam příběh směřuje a jak skončí, což dodalo konzistenci napříč všemi 73 epizodami, aniž by se cestou ztratily nedokončené dějové linky.
Seriál si vysloužil dost kritiky za odklony od předlohy od páté série dál, ale stačí se na chvíli zamyslet nad tím, jak obrovský tenhle příběh je, a hned je jasné, že spoustu věcí bylo potřeba přizpůsobit televiznímu formátu. Davidovi a Danovi se to podařilo, aniž by ztratili původní podstatu Martinovy tvorby – udrželi příběh soudržný a srozumitelný a spokojených zůstaly desítky milionů diváků, nejen hrstka nejvěrnějších fanoušků, kteří chtěli doslovnou adaptaci kniha po knize. Ačkoliv jsem si všechny knihy užil a s některými změnami v seriálu jsem nesouhlasil, chápu, proč bylo potřeba hodně vypustit – v knihách věci fungují jinak než v televizi. Vzhledem k tomu, že konec znali od začátku, a k množství detailů, které bylo nutné upravit jen kvůli vynechání jedné dějové linky, si myslím, že to bylo nakonec správné rozhodnutí a tvůrci přesně věděli, co dělají – příběh se jim pod rukama nezhroutil, aspoň podle mě ne.
Jedním z nejvýraznějších prvků seriálu je podle mě mistrovská hudba Ramina Djawadiho, která patří mezi nejbrilantnější a nejoriginálnější hudební díla, jaká kdy pro nějaký seriál (nebo film) vznikla – nejen díky samotným skladbám, které jsou výjimečně krásné, ale i díky tomu, jak se hudba vyvíjí napříč sezónami a spolu se scénářem, postavami a prostředím buduje svět seriálu. Způsob, jakým je každý hudební motiv propojen s konkrétní částí příběhu – nejvíce patrný v pozdějších sezónách – vypráví vlastní, ucelený příběh. Nic podobného jsem předtím neviděl.
Všechna tahle slova ale nedokážou popsat zážitek ze sledování seriálu naživo v době jeho vysílání. Napětí, spekulace během dlouhých pauz mezi sezónami, uspokojení z nové skvělé epizody po dlouhém čekání, osmileté debaty u „vodního chladiče“ a celkový vliv na popkulturu v době, kdy seriál běžel – jsem si jistý, že spousta z nás si na tyhle pocity bude pamatovat navždy, a nejsem si jistý, jestli něco podobného ještě někdy zažijeme. Každou sezónu jsem viděl několikrát, pravděpodobně víc než jakýkoli jiný seriál nebo film, a nikdy mě to neomrzí – ať jde o propracované dialogy, nebo akční scény, při kterých bije srdce rychleji. Určitě vím, že se k jednotlivým sezónám budu ještě dlouho vracet.
Myslím, že úspěch seriálu mluví sám za sebe – nespočet ocenění, vysoké uznání diváků i kritiků, obrovská fanouškovská základna, jeho vliv na televizní tvorbu i na kulturu obecně – ve všech ohledech jde o vítěze. Osobně ho považuji za nejlepší televizní seriál vůbec, ale obecně se dá říct, že jde o dílo, které si najde místo v dějinách a bude si ho ještě dlouho pamatovat jako jedno z největších audiovizuálních děl vůbec. I téměř dva roky po skončení zůstává jedním z nejpopulárnějších a nejžádanějších seriálů na světě, což považuji za pozoruhodné. Doufám jen, že se bouře na sociálních sítích časem uklidní a budeme si moct tento seriál znovu užívat společně. Tohle slovo se dnes používá až příliš snadno, ale Hra o trůny není ničím menším než mistrovským dílem.
