Ironheart Ironheart

Líbí se mi to, držím palce mladé královně, ať vyhraje... Miluju tu atmosféru Chicaga.

Možná napíšu pořádnou "recenzi" po vydání posledních tří dílů. Momentálně je to pro mě 7/10, ale dávám tomu 10/10, abych vyvážil to zjevné bombardování špatnými hodnoceními. Ta hodnocení 1/10 nejsou vůbec vážně míněná. Momentálně je to minimálně 5/10. Stížnosti, které jsem četl všude kolem, se v podstatě scvrkávají na tohle: 1. Komiks byl špatný! 2. Neuctivě se zachovala k Iron Manovi! 3. Je jen náhradou za Iron Mana! 4. Prodávala hotové školní projekty! Tony to nikdy nedělal!!! Jinými slovy, je to trapné.

Po třech dílech Ironheart mám ten až příliš známý marvelovský pocit: někde uvnitř je *něco* zajímavého, ale je to obklopeno hlukem, klišé a postavami, o které mám prý mít zájem dřív, než si to zasloužily. Začněme tím dobrým. Dějová linie s umělou inteligencí – jednoznačně nejpoutavější část seriálu – je zpracována s větší jemností, než jsem čekal. Ririina zesnulá kamarádka Natalie, nyní experimentální vědomí uchované pomocí skenu mozku, je nejblíž k tomu, co se seriál odvažuje skutečně řešit: jaké jsou hranice paměti, identity a emoční kontinuity? Je tohle skutečně Natalie, nebo jen duch poskládaný ze vzpomínek a smutku? Je to náročné téma a seriál většinou nechává těmto otázkám prostor, aniž by je udusil vysvětlováním. Už jen to dává Ironheart víc tematické hloubky než polovina titulů 4. fáze. Příjemným překvapením bylo i zařazení Ezekiela Stanea. Syn Obadiaha je přesně ten druh hlubší marvelovské mytologie, který funguje – je dostatečně výstřední a morálně nejednoznačný na to, aby udržel nepředvídatelnost. A Matthew Elam působí velmi přesvědčivě. Spolu s Aldenem Ehrenreichem (který se konečně zase zdá, že si to užívá) přinášejí do obsazení energii, kterou jinak citelně postrádá herecký soubor, jenž jinak působí, jako by byl poskládaný podle šablony. Když jsme u toho… většina postav jsou bohužel archetypy jen v jiné mikině. V souboru postav je potenciál, ale momentálně to působí, jako bychom měli cítit něco k této partě zločinců, aniž by nám k tomu dali důvod. Jsou tragičtí! Jsou drsní! Možná se mají rádi? Nevím. Emoční investice se tu žádá na dluh a nejsem si jistý, že si seriál takovou důvěru zasloužil. A ještě jsme se ani nedostali k zobrazení černošské kultury, kterou se seriál, k jeho cti, snaží oslavit. Ale kloní se až příliš k povrchní "atmosféře". (Některé momenty se sledují opravdu těžko.) Přesto se seriálu daří vyhnout se některým z těch nejhorších pastí. V polovině má Ironheart záblesky něčeho promyšleného (zejména kolem tématu AI a identity), ale zatěžují ho bezpečné a nudné vyprávění, nedopečené vývoje postav, stereotypy a spoléhání na marvelovskou formuli. Pokud se ale seriál víc přikloní k té podivnosti smutku jako AI, možná v sobě najde... srdce. Zatím je to fajn. Ale jen fajn.

Je celkem jasné, že si v posledních dvou dílech něco nechali pro nějaký větší budoucí příběh, ale trochu mi to pokazilo celkový zážitek, čímž to kleslo ze 7 (a možná i 8) na 6. Ano, netřeba hned odhalit všechno, pokud příběh ještě není dokončený, ale mělo tam být mnohem víc zkázy z bojů. A ta "srdcová" část z Ironheart nakonec vyšla jen jako smutný příběh (u kterého jsem se na chvíli skoro rozplakal). Ale kdy máme milovat hrdinku za její současné činy, a ne za minulost? Podle konce – nikdy. I odhalení hlavního záporáka bylo tak nějak nic moc. Někdo jako on by měl opravdu vyvolávat husí kůži, z nadšení i ze strachu z toho, co čeká hrdiny MCU. Ale stejně jako hlavní hrdinka, necítil jsem nic. Možná je to záměr? Klamání? Každopádně doufám, že to znamená víc X-Menů. Neřešil jsem seznam fází MCU od 2. fáze, takže opravdu netuším, co přijde.