Paolo Conte

Paolo Conte (narozený 6. ledna 1937) je italský zpěvák, klavírista, skladatel a právník známý svým charakteristicky hrubým, rezonantním hlasem. Jeho skladby spojují italské a středomořské zvuky s jazzem, boogie a prvky francouzské písně a latinskoamerických rytmů. Conte se narodil v Asti v Piemontu. Jeho rodiče byli vášniví fanoušci jazzu a Conte a jeho mladší bratr Giorgio strávili svá formativní léta posloucháním mnoha raných nahrávek jazzu a bluesu. Po získání právnického titulu na Univerzitě v Parmě začal Conte pracovat jako asistent advokáta se svým otcem a současně se věnoval hudebním studiím. Naučil se hrát na trombón, vibrafon a klavír a vytvořil jazzovou kapelu se svým bratrem na kytaru. Conteovy schopnosti ve skládání hudby a originálních aranžmá byly pozorovány hudebním producentem Lilli Greco, který Conteho spojil s textařem Vitem Pallavicinim. Společně napsali písně pro Adriana Celentana („Azzurro“, 1968), Caterinu Caselli („Insieme a te non ci sto più“, 1968), Fausta Lealiho („Deborah“, 1968) a Enza Jannacciho („Messico e nuvole“, 1970). V roce 1974 Conte nahrál své první album, Paolo Conte. Následující rok vydal další eponymní album. Po sérii dobře přijatých představení v klubu Tenco v Sanremu v roce 1976 a komerčním úspěchu svého třetího alba 'Un gelato al limon' se Conte téměř výhradně zaměřil na svou sólovou kariéru.