Vivien Leigh

Vivien Leigh (narozená jako Vivian Mary Hartley 5. listopadu 1913 v Dárdžilingu, Britská Indie) byla anglická herečka proslulá svými rolemi v Hollywoodu a britském divadle. Získala dvě Oscary za nejlepší herečku, když ztvárnila postavy Scarlett O’Hara ve Větru s mihotavými vlajkami (1939) a Blanche DuBoisovou v Tramvaji jménem Touha (1951), oba výkony ji zařadily mezi největší herečky klasického kina. Leighová byla jediné dítě Ernsta Hartleyho, britského makléře, a Gertrude Yackjee, která měla anglo-indický a arménský původ. Strávila své dětství mezi Anglií a Evropou, navštěvujíc klášterní školy před vstupem na Královskou akademii dramatického umění (RADA) v Londýně v roce 1932, čímž položila základy pro svou hereckou kariéru. Její filmový debut přišel ve Things Are Looking Up (1934), následovaný rolí v britských filmech jako Fire Over England (1937), kde hrála po boku Laurence Oliviera. Jejich profesionální spolupráce se brzy stala výrazným románkem, zachycujícím zájem veřejnosti. Leighová průlomová role byla Scarlett O’Hara ve Větru s mihotavými vlajkami (1939), roli, na kterou porazila stovky hereček v legendárním castingu. Film se stal jedním z nejslavnějších v kinematografické historii, a její výkon získal mezinárodní uznání, zajišťující jí první Oscara. Leigh pokračovala ve hvězdných filmech jako Waterloo Bridge (1940) a That Hamilton Woman (1941), často spolupracujíc s Olivierem, se kterým se v roce 1940 provdala. Jejich manželství trvalo 20 let, během kterých se stali jedním z nejuznávanějších párů v divadle a filmu, hrajíc spolu v šekspírovských inscenacích a třech filmech. V roce 1951 získala svůj druhý Oscara za Tramvaj jménem Touha, kde její ztvárnění Blanche DuBoisové bylo hluboce osobní, odrážející její vlastní boje s duševním zdravím. Leigh trpěla bipolární poruchou, která výrazně ovlivnila její kariéru a osobní vztahy. Bojovala také s chronickou tuberkulózou, prvně diagnostikovanou v polovině 40. let, což nakonec vedlo k její smrti 8. července 1967 ve věku 53 let. Po rozvodu s Olivierem v roce 1960 našla společnost s hercem Johnem Merivale, který zůstal jejím až do jejího odchodu. Navzdory období nestability v kariéře zůstává Leigh jednou z nejslavnějších hereček své doby. V roce 1999 ji Americký filmový institut (AFI) zařadil na 16. místo mezi největšími ženskými filmovými hvězdami klasického Hollywoodského kina. Získala také cenu Tony za Tovarich (1963), což dokazuje, že její talent přesahoval film. Její krása, talent a oddanost ji udělali trvalou ikonou, a její výkony jsou dodnes studovány a oslavovány po celém světě.