Aileen Pringle

Oblíbeným filmem Aileen Pringleové byl němý film z poloviny 20. let založený na knize od Elinor Glyn: Three Weeks (1924), jakási verze "Lady Chatterly's Lover". V rozhovoru z roku 1980 si vzpomněla: "Film byl vkusný; někteří lidé si mysleli, že kniha byla odporná". Anita Loos napsala v knize "A Girl Like I", prvním svazku své autobiografie, že vaudevillový komik Joe Frisco řekl Glyn: "Dej mi to jasně. Chceš najít nějakou pobudu, která nevypadá jako pobuda, aby hrála tu anglickou pobudu ve tvém filmu. Ale věř mi, takové pobudy se nezdržují v Hollywoodu". Aileen strávila své 20. léta v manželství s Charlesem McKenzie Pringleem, synem sira Johna Pringlea, jamajského pozemkového vlastníka a člena Tajné a Zákonodárné rady Jamajky. Aileen žila na Jamajce, dokud nevystoupila na jeviště s Georgem Arlissem. Když v roce 1926 zahájila rozvodové řízení proti Pringlovi, hollywoodští bulvární novináři spekulovali, že se vdá za H.L. Menckena. Nevdala se znovu, dokud se v roce 1944 nestala nevěstou Jamese M. Caina, autora "The Postman Always Rings Twice". V roce 1980 jsem zahájil svoji telefonní konverzaci s Aileen tím, že jsem zmínil, že den předtím jsem četl její korespondenci s Menckenem v New York Public Library. "Ale všechny dopisy byly zničeny", řekla. Věděl jsem, že Mencken požadoval zpět všechny své dopisy od ní v době, kdy se zasnoubil s Sarou Haardt. Aileen byla jediná žena, která tehdy dostala takovou žádost od Menckena. "Četl jsem tvé dopisy z konce 30. a 40. let", řekl jsem Aileenovi. "V jednom z nich tě Mencken naléhal, abys napsala knihu. Dokončila jsi ji někdy?" "Ne. Radši jsem se provdala." V dopise z roku 1946 adresovaném Menckenovi napsala: "Kdybych zůstala provdaná za toho psychotického Caina, místo New Looku bych nosila kazajku".