Bláznivost a oběti se střetávají v explozivním úderu Kubricka. Cesty slávy Stanley Kubricka se dnes drží celkem dobře, ba dokonce jsou tak relevantní a aktuální jako kdy jindy. Je rok 1916 a…
Bláznivost a oběti se střetávají v explozivním úderu Kubricka. Cesty slávy Stanley Kubricka se dnes drží celkem dobře, ba dokonce jsou tak relevantní a aktuální jako kdy jindy. Je rok 1916 a francouzská a německá armáda jsou v protichůdných blátivých zákopech, když jsou Francouzi vyzváni k sebevražednému útoku na německý kopec, mnozí vojáci rychle uvědomí, že je to nemožný rozkaz, který není možné dodržet a ustoupí, což přináší obvinění z bázlivosti ze strany vojenské hierarchie. Někdo musí být obviněn... Vyřazený z oběhu ve Francii v jednom čase, také nevydaný ve Španělsku, Cesty slávy jsou otřesným odsouzením vojenské hierarchie. Na ty generální typy, kteří se dívají z dálky přes dalekohledy, jak jsou muži a chlapci vedeni jako beránci na porážku, pak jdou do jídelny, aby se přežrali vínem a zdravým masem, zápach hniloby na jejich dechu stejně špatný jako tam venku v niččí zemi. Ale pro válečné úsilí je to v pořádku, zatímco některý šťastný jedinec v hezkých kalhotách může dostat povýšení... Dvojdílný film byl adaptován z románu napsaného Humphreyem Cobbem. První polovina sleduje šílenství útoku, hrůzy války brutálně uvedené do života, a Kubrick a kameraman Georg Krause přinášejí obavy a vroucí vztek, které se prolínají v duších vojáků. Kamera je chladná a vypočítavá, což je pro materiál ideální, vede diváky - s šikovnou fluiditou - přes ponurost zákopů a pustinu niččí země, první předzvěst místa, druhá atrakční výstava, kdy těla jsou oloupana a lámana, zatímco jiní ustupují s končetinami nebo zdravím téměř nedotčenými. Druhá část přechází na právně založený postup, kdy generálové konspirují, aby dali příklad těm, kteří ustoupili. Bázlivost a zanedbání povinností zřejmě znamená, že poprava musí zachránit integritu armády. Oběti jsou postaveny před popravu, ale jejich plukovník (vynikající Kirk Douglas) se je chce bránit, je tu hodně potu, slzí a vzteku, obvinění létají, a chyby se opět ukazují jako nepřekonatelné. Co vede k ohromujícímu finále, srdceryvnému a zároveň vyvolávajícímu vztek, korunované elegickou písní, která přináší slzy postavám i divákům. Monochromatický mistrovský kousek plný technických dovedností, výjimečných výkonů a scénáře na umření, Cesty slávy, kandidát na jedno z největších protivojenských filmů, jaké kdy byly vytvořeny. 10/10