Pod kůží Under the Skin

Johansson podává skvělý výkon v nepravděpodobné roli, přidává velkou senzualitu do filmu, i když má velmi odlišný vzhled. Příběh a film samotný jsou raritou. Velmi svěží, ale zároveň i trochu nedokončený vtip.

Toto byl pro mě velmi bizarní a jedinečný zážitek. Velmi si užívám kinematografické hlavolamy a režiséry, kteří mají odvahu a osobní integritu držet se svých názorů a projektovat své vlastní vize bez toho, aby ustoupili pod tlakem korporací nebo běžných představ. Právě taková díla na čelních pozicích kinematografie dělají z kina nejestejčtější ze všech uměleckých forem a největší a nejintrinzickou spokojenost mého života. I když jsem zatím neviděl Glazerovy předchozí dva filmy, doufám, že to brzy napravím. Žena a herečka s krásou Johanssonové je možná jednou z mála, která by mohla takový druh věci zvládnout. A ano, toto by byl pozoruhodný dvojitý program s filmem 'Muž, který spadl na Zem'.

Absolutní umělecký výplod. Děj se pohybuje jako ledový led, díky všem těm plnidlům v něm. Určitě, jde o zvědavého mimozemšťana žijícího mezi lidmi a konzumujícího je v nějaké tajemné černé tekutině, po které se dá chodit jen tento mimozemšťan. Jinak je to však naprosto nudné a zcela chybí jakékoliv množství zábavy. Kinematografie samotná je sice skvělá, ale pouze ve vybraných okamžicích. Mám věc pro krásné krajiny, ale buďme realističtí, na to si pustím National Geographic a dokumenty BBC. Jinak, dlouhý pohled do husté bílé mlhy zevnitř motorového vozidla není má představa zábavného ani zajímavého záběru.

Velká poklona Scarlett Johanssonové za to, že souhlasila přijet natáčet do vlhkého a zimního Glasgow pro tento docela zajímavý sci-fi dramat. Šoféruje po městě ve svém dodávce, zjevně na lovu pro nadržené mladé muže hledající rychlou záležitost. Ale když se vrátí k sobě domů, a to není vždy stejné místo, ocitnou se v úplně jiné lepkavé situaci. Není tu žádné násilí ani brutalita - jen jemný, předpokládám, tonoucí pocit. Co se děje? Ví o tom vůbec? Věci začnou měnit po výletě do lesa, kde potká hajného, který je zvyklý spíše určovat tempo než následovat. Jeho pokus o znásilnění v lese se zdá působit jako katalyzátor a... Nyní tu je hádanka. Mění se její chování kvůli interakci s lidmi, nebo je to samotná povaha této interakce, která ji živí? No, to je otázka, která provází tento docela umělecky natočený, velký dialogově chudý, mysteriózní film a možná prostě neexistuje odpověď.

Co krásně zajímavý film. Vím, že není pro každého, ale určitě jsem si ho užil od začátku do konce. Je velmi vizuálně zajímavý s dobře provedenými praktickými efekty a strašidelným zvukovým designem. Scarlett Jo odvádí úžasnou práci ve své roli, dokáže prodat byt něčím ne zcela lidským. Neexistuje pevně zabalený příběh, který se pěkně uzavře na konci, takže pokud to chcete, možná tento film přeskočte.

Jonathan Glazerův "Under the Skin" přichází s tíhou kritického uznání a uměleckých kvalit, ale nakonec přináší méně, než jeho pověst naznačuje. I když je technicky zdařilý, film ukazuje, že technická virtuozita sama o sobě nemůže nahradit skutečnou tvůrčí sílu. Mica Leviho disonantní hudba vytváří skutečně nepříjemnou atmosféru a skryté kamery přináší momenty dokumentární autenticity. Scarlett Johanssonová se plně zavazuje fyzicky náročnému, téměř neslovnému výkonu. Tyto prvky si zaslouží uznání. Nicméně ve svém usilování o hloubku "Under the Skin" pouze znovu používá témata a techniky, které jiní filmaři provedli s větším účelem a originalitou. Minimální přístup k dialógu chybí emocionální rezonanci dosažené mistry jako Kim Ki-duk. Jeho abstraktní vizuální prvky působí umírněně ve srovnání s opravdu experimentálním kinem. Jako vyprávění o objevování lidskosti, bledne vedle filozoficky bohatšího díla Yorgose Lanthimose "Poor Things." Co je nejvíce zklamávající je vážná postava filmu. Glazer se zdá chybným obskurním za hloubku a pomalým tempem za meditaci. Premisa o cizincích, kteří se učí o lidstvu, není z podstaty chybná, ale "Under the Skin" neposkytuje žádný nový pohled na tuto dobře známou tropu vědy a fikce. V kinematografii by měla technická zdatnost sloužit příběhu a tématu, nikoli je nahradit. "Under the Skin" zůstává sledovatelný, ale jen tak tak, nabízí impozantní řemeslnou práci ve službách poznatků, které nikdy nevzniknou. Film končí závěrem, který se necítí ani zasloužený, ani osvětlující - kinematografický ekvivalent nataženého rámu kolem prázdného plátna.