Starý dub The Old Oak

Nedostatek známosti může způsobit mnoho zbytečných problémů, zejména pokud jde o jednotlivce, o kterých víme málo nebo nic. Tento nedostatek porozumění může následně způsobit problémy, které jednoduše nejsou odůvodněné a, co je důležitější, lze je snadno vyřešit prostřednictvím společného porozumění. Takový je případ toho, co je tvrzeno, že je poslední film legendárního režiséra Kena Loacha, který vypráví příběh skupiny syrských uprchlíků, kteří se přestěhují a usadí v hospodářsky depresivním bývalém uhelném městě na severu Anglie. Místní, kteří sami bojují o přežití, nejsou zrovna vstřícní k novým příchozím, kteří v podstatě ztratili vše a jen hledají místo k začátku znovu. V mnoha ohledech mají obě strany hodně společného, ale jejich neznámost k sobě navzájem brání, což vede ke střetu mezi nimi, zejména ze strany dlouhodobých obyvatel města, kteří cítí, že jsou vytlačeni a opuštěni. Ale naděje není ztracena díky úsilí majitele (Dave Turner) hlavního místního shromáždění komunity, zanedbané hostince nazvané The Old Oak. Spřátelí se s jedním z nových příchozích, mladou ženou a budoucí fotografkou (Ebla Mari), která se dokáže získat do života hospodského a mnoha dalších místních obyvatel. Jejich vztah není bez výzev, ale solidarita, která z toho vzniká, pomáhá spojovat lidi, kteří by se jinak nemuseli setkat. Styl filmování a narativní témata v tomto filmu jsou klasické Loach, připomínající mnohá díla tohoto plodného režiséra, který vytvořil téměř 60 let, a mnohým způsoby to působí jako dokonalé rozloučení pro tohoto provokativního umělce. Některé části příběhu jsou, přiznejme si, docela předvídatelné, a konec působí trochu střízlivě a náhle, s několika příběhovými vlákny, které nejsou zcela vyřešeny. Nicméně režisér zde vyjadřuje takovým způsobem, jakým se vyjadřoval i v jeho jiných významných dílech o nevýhodných, potřebě jim pomoci a nutnosti pěstovat vnitřní pocit spravedlnosti ve všech našich životech. A jaký lepší způsob je pro talenty jako Loach říct své poslední sbohem.