Viděl jsem to jen jednou. Nedovolím si to znovu sledovat. Z nějakého důvodu to hrálo v zaprášeném burleskním kině na staré Granville Street ve Vancouveru v neděli odpoledne v roce 1993, kde opilí…
Viděl jsem to jen jednou. Nedovolím si to znovu sledovat. Z nějakého důvodu to hrálo v zaprášeném burleskním kině na staré Granville Street ve Vancouveru v neděli odpoledne v roce 1993, kde opilí muži obvykle přichází, aby semnou vložili své spermie. Richard Linkater nebyl tehdy příběhem. Ten chlapík, co udělal Slackers. Nelegitimní miláček Jima Jarmusche a Chrissie Hynde pro mě. Neměl jsem ani tušení, že bude vyvoleným, který nám nakonec přinese _Boyhood_. Šel jsem tam s kamarádem na špacír a odcházel jsem na oblaku radosti z psilocybinu. Byl jsem ohromen. Znám ty kluky! Chtěl jsem neustále zpívat jeho chválu, ale můj kamarád z toho neměl stejný náboj. (Přestože měsíce později na vánoční párty bloudících vyvrženců nemohl přestat hrát soundtrack). Možná jsem to byl já. Ale přesně tak jsem si pamatoval střední školu v 70. letech. Byl jsem v halucinaci? Ano, většinu času jsem byl pod vlivem, ale vše bylo brilantně zohledněno. Chybělo mi jen trochu Pink Floyd a hodně Led Zeppelin, jak je naznačeno v názvu. _Dazed & Confused_ není pouze nejlepší film o střední škole v 70. letech. Je to nejlepší film o střední škole, a nejlepší film o 70. letech, a možná i nejlepší film o mužském dospívání (ano, ano, podle mého skromného názoru, samozřejmě, co jiného). Nedovolím si ho znovu sledovat, co když prasknu bublinu takových panenských vzpomínek a navždy zkazím svou lásku a obdiv k němu. Nebo to bylo to zaprášené kino, ke kterému mám náklonnost plnou nostalgie? Něco. Budu si to muset znovu pustit, pravděpodobně brzy, až Linklater konečně dostane tu velkou červenou koberečkovou úctu spolu s těmi zlatými suvenýry, které si tak dlouho zaslouží.