Vzhledem k celé plejádě Jacksonových zapojených do této stylové produkce jsem se nemohl ubránit mírnému zklamání z prázdnoty celého díla. Jaafar Jackson sice má něco ze strýcova šarmu a dětské…
Vzhledem k celé plejádě Jacksonových zapojených do této stylové produkce jsem se nemohl ubránit mírnému zklamání z prázdnoty celého díla. Jaafar Jackson sice má něco ze strýcova šarmu a dětské zranitelnosti, ale kdybychom nevěděli, že je skutečným členem rodiny, nejsem si jistý, že by mě jeho herecké ztvárnění mimo taneční parket přesvědčilo. V každém případě začínáme jeho deseti (nebo je to osm?) lety — s domácím násilím ze strany dominantního otce Joea (Colman Domingo), zatímco bezmocná matka Katherine (Nia Long) jen přihlížela — ale aniž bychom skutečně pochopili povahu vztahu mezi sourozenci (a po Janet není ani stopy). Navzdory délce několika hodin se zdá, že jakmile se dostaneme k dospělé fázi jeho života, s hady a lamami, film věci uspěchá, aniž bychom se skutečně dozvěděli víc o jeho vztahu s Berrym Gordym (Larenz Tate), Quincym Jonesem (Kendrick Simpson) nebo agentem/manažerem a oporou Johnem Brancou (Miles Teller). Není pochyb o tom, že tento Jackson je ve svém živlu ve studiu a na pódiu — jeho výkony hraničí s imitací, ale s jistou svěžestí, která nám připomíná, že tenhle mladík má své vlastní je ne sais quoi, které charismaticky přidává po celý film. Film vypadá stejně lesklý a inovativní, jak působila originální vystoupení, ale chybí mu hloubka. Působí spíš jako vysoce vyleštěný fanzin, který nás zavede k albu "Bad" s příslibem pokračování, ale aniž bychom se o něm dozvěděli mnohem víc, než bychom si mohli přečíst na Wikipedii. Domingův výkon má v sobě něco posedlého, co přesvědčuje, ale jinak se zdá, že tvůrci byli tématu příliš blízko na to, aby dokázali být skutečně objektivní v tom, co tohoto muže hnalo — a tak jsem odcházel z kina se vzpomínkou na muže, kterého jsem viděl na Wembley v roce 1988, ale bez většího poučení.