Šílený bůh Mad God

Mad God je děsivým triumfem animace. Je fascinující, jedinečný a odporný od začátku do konce. Zničené město ve filmu je pokryté těmito přesycenými vrstvami špíny a neznámých tekutin, které se prakticky vylévají na diváky. Film se zdá čerpat poctu z labyrintu, ve kterém sídlí Cenobiti z filmů Hellraiser. Kromě toho, že nám vezme, že jsme všichni odsouzeni opakovat stejnou bolest a trápení na věčnost, jediná chyba Mad Goda je důvod jeho hrozné existence. Sny a touhy nás v životě vedou jako pokladová mapa, která se většinou nikdy nesplní. Na světě není nic takového jako Mad God. Je to děsivě fantastický a hrozný mistrovský kousek animace.

Kvalita stop-motion animace je dechberoucí. Detailní pohyby postav a prostředí na velké obrazovce vypadají skvěle. Příběh je takřka vedlejší a zaměřuje se na postavu s plynovou maskou ve dystopickém prostředí. Cesta k centrální věži je plná nebezpečí a temnoty. Příběh více odkazuje na podstatu toho, co je ve věži, která vládne nad touto beznadějnou bídou. Obsahuje i temné humoristické momenty, které jsou zábavné. Film by si zasloužil promítání v kině, protože mnohé umělecké detaily by na televizi nebyly tak efektivní.

Jako technické a umělecké dílo demonstující expresivní sílu stop motion kinematografie je to triumf. Jako příběh je to jako žák osmé třídy sedící vzadu ve třídě, kreslící své vnitřní zmatky a hluboký nihilismus. Většina metafor týkajících se našeho světa (např. práce, medicína, vojenské záležitosti, narození-obnova, náboženství atd.) zřídka přesahuje tu depresivní úroveň osmé třídy. Přesto bych raději sledoval tuto technickou mistrovskou třídu v kinematografii než další film, který je jen hromadou klišé. Určitě si ji nepozapomenete a konec stojí za to vydržet, protože se ubírá do nejlepšího druhu psychedelického metafyzického území.

Ježíš. Kriste. Co jsem právě viděl? A kdo vlastně je Phil Tippett? A prosím, Phil, ještě víc, děkuji.