Jednou z prvních věcí, která mě na tomto filmu zaujala, bylo to, jak „žensky" působil — v tom nejlepším smyslu slova. Téměř každá výrazná ženská postava má moc, vliv nebo autoritu: matriarchyně kmene…
Jednou z prvních věcí, která mě na tomto filmu zaujala, bylo to, jak „žensky" působil — v tom nejlepším smyslu slova. Téměř každá výrazná ženská postava má moc, vliv nebo autoritu: matriarchyně kmene Tulkunů, Ronal, Tonowariho klan skrze Ronalin vliv, Kiri, generálka Ardmore, Varang a především Neytiri, která si po prvním filmu konečně vysloužila prostor na plátně, jaký si zasloužila. Napříč klany a frakcemi mají ženy jednoznačně větší moc než muži a tato tematická volba působí záměrně a osvěžujícně.
Vizuálně je film naprosto ohromující. Rozsáhlé scény patří k tomu nejpůsobivějšímu, co kdy James Cameron natočil. Bridgehead City a Zátoka předků berou dech a poprvé od původního Avatara jsem necítil ten nepřirozený rozpor mezi hraným materiálem a CGI. Ve Cestě vody občas Spider působil, jako by do záběru úplně nezapadal — tady je tento problém zcela pryč.
Lidská technika je stále absurdně působivá. Ponorky, letadla, lodě a průmyslové stroje jsou stejně děsivé jako fascinující. Cameron stále ví, jak udělat nástroje lidské destrukce vizuálně svůdnými.
Pouto mezi Kiri a Spiderem je konečně oficiálně stvrzeno a tato dějová linie patří k emocionálnímu jádru filmu. Spider ze zvýšeného prostoru profituje obzvlášť — poté, co byl ve Cestě vody převážně odsunut na vedlejší kolej, se tu dostává do centra děje. Scéna, v níž mu Kiri dá schopnost dýchat vzduch Pandory, je skutečně napínavá, i když tušíte, kam směřuje.
Lo'akův vývoj patří k největším zlepšením oproti předchozímu filmu. Ve Cestě vody jsem mu moc nefandil, působil bezhlavě a bez pochopení důsledků svých činů. Tady jeho růst působí zaslouženě a hluboce dojímavě. Jeho pokus o sebevraždu je v dané chvíli šokující, ale ze zpětného pohledu bolestně dává smysl. Jake zvládá Neteyamovu smrt hrozně a většinu svého žalu a viny přenáší na Lo'aka, čímž se stává citově nepřítomným a často krutým otcem. Chvíle, kdy mu Jake konečně řekne, že je na něj hrdý, patří k nejuspokojivějším momentům filmu.
Varang a Lid popela jsou skutečně děsivými protivníky. Mangkwanský bojovník, který se stane sebevražedným atentátníkem, aby zničil loď Windtraderů, patří k nejmrazivějším scénám filmu, stejně jako scéna, v níž přetínají Na'vi kuru. Samotná Varang je výjimečná záporačka. Její zuřivost pramení ze ztráty a hladu, z dětství formovaného ničením a opuštěností. Nevěří, že je Eywa zachrání, a její trauma ji žene spíš ke zkáze než k uzdravení. Je přesvědčivá právě proto, že je tak zraněná a poškozená.
Quaritch je nadále jednou z nejzajímavějších postav franšízy. Od trvání na tom, že „není tím mužem", se postupně posouvá k přijetí sebe sama jako vylepšeného pokračování svého lidského já. Jakeova slova ve chvílích, kdy se právě nesnaží jeden druhého zabít, mu evidentně lezou pod kůži. Jeho dynamika s Varang vytahuje z obou to nejhorší, ale působí spíš jako spojenectví z nutnosti než jako skutečné pouto. Quaritch čím dál víc působí jako duch s nevyřízenými účty, hnaný vštípenou potřebou zničit Jakea Sullyho, i když už mu to neslouží.
Scéna, v níž je Jake zajat a vystaven lidem na obdiv, je mimořádně účinná. Voyeuristická zvědavost davu působí dusivě, jako byste byli uvězněni v té kleci spolu s ním. Jakeova slova adresovaná Quaritchovi v tu chvíli mrazí.
Neytiřin návrat do centra děje je dalším vrcholem. Scéna, v níž osvobozuje Jakea, je čistou katarzí, která připomíná, proč zůstává jednou z nejsilnějších postav franšízy.
Film funguje mimořádně dobře jako přímé pokračování Cesty vody. Není třeba se zastavovat u těžkopádné expozice, a ačkoliv to některé diváky může frustrovat, posiluje to pocit, že jde skutečně o druhý díl, ne o samostatnou kapitolu. V tomto smyslu Oheň a popel zpětně posiluje Cestu vody, která skončila na trochu nedokončeném místě.
Odhalení o Kiri působí nevyhnutelně a uspokojivě. Je klonem Graceina avatara, bez otce, a zdá se být Eywou v těle, nebo přinejmenším jejím fyzickým projevem. Rozhodnutí dát Eywě tvář připomínající Kiri tuto myšlenku krásně posiluje.
To řečeno, film není bez chyb. Několik klíčových dějových bodů působí jako recyklace předchozích filmů, zejména závěrečná bitva. Lidé vkročí do pasti, Na'vi nejprve získají navrch, jsou přemoženi převahou v palebné síle, Eywa zasáhne prostřednictvím zvířat a vyvrcholení končí osobním soubojem Jakea a Quaritche, tentokrát se Spiderem jako třetí přítomností. I únosy zůstávají nadužívaným vyprávěcím prostředkem.
Mnohé vedlejší postavy trpí pod ambicí filmu. Tsireya, Ronal, Tonowari, Aonung a Rotxo byli v Cestě vody nezbytní, tady jsou však většinou odsunuti na okraj. Rotxova smrt působí obzvlášť nedopracovaně a trochu lacině. Zklamáním je i Ronalin vývoj — je většinou zredukována na těhotenství a nakonec smrt, navzdory své silné přítomnosti v předchozím filmu. Tonowari nedostává téměř nic na práci.
Windtradeři jsou další promarněnou příležitostí. Peylak Davida Thewlise je sotva přítomný a skupina z příběhu zmizí příliš rychle. Není jasné, zda Peylak vůbec přežil, a tato nejasnost působí nezaslouženě.
Opakuje se i problém, že celé skupiny postav během velkých bitev jakoby zmizí. Stejně jako Metkayina zmizeli během vyvrcholení Cesty vody, i tady se zdánlivě vypaří velké množství Na'vi, přestože jsou v důsledcích evidentně naživu.
Norm a Max si vedou o něco lépe než dřív, ale laťka byla extrémně nízko. Vzhledem k odhalení, že Norm má na'vi rodinu, je frustrující, že se tato linie dál nerozvíjí.
Závěr působí méně ucelené než ve Cestě vody. Chybí důležité reakce a důsledky — například to, že se Tsireya a Tonowari dozvědí o Ronalině smrti, osud zbylých vojáků RDA, či to, jak uniknou Quaritch, Varang a Mangkwané. Ačkoliv je Spiderovo přijetí do na'vi společnosti emocionálně uspokojivé, plně to nekompenzuje nedořešené linie.
Do budoucna je tu množství zajímavých otázek. Co se stalo s Quaritchem a Varang, zejména vzhledem k Varangině viditelnému strachu z Kiri? Žije Ardmore? Kdo je „předseda", na kterého Selfridge odkazuje? Nahrával Garvin Jakeovo zajetí a mohl by se tento záznam použít k odhalení RDA na Zemi? Proč má Eywa tvář a proč připomíná Kiri? A jak dlouho může Quaritch reálně zůstat hlavním antagonistou, když se čím dál víc vzdaluje od lidského velení?
Spiderova budoucnost je obzvlášť znepokojivá. Neytiri se ho v posledních dvou filmech opakovaně pokusí zabít a Jake se ho pokusí rituálně popravit. Jeho otázka „Máš mě ještě ráda?" je srdcervoucí. Touží po rodině, ale obě jeho rodičovské postavy se ho málem pokusily zavraždit. Jeho pouto s Quaritchem věci ještě víc komplikuje a vytváří citový chaos, který působí záměrně a bolestně.
Celkově jsem si Oheň a popel velmi oblíbil. Je krásný, emocionálně účinný a ambiciózní až na hranici chyby. Snaží se žonglovat s příliš mnoha postavami a dějovými liniemi a některé tím nevyhnutelně trpí. Podobně jako původní Avatar by i tento film mimořádně prospěl z rozšířeného vydání s obnovenými scénami. Sotva působí na tři hodiny, což naznačuje, že na střihacím stole zůstalo výrazné množství materiálu.
Oheň a popel funguje nejlépe, díváte-li se na něj jako na druhou polovinu Cesty vody, ne jako na samostatný film. Společně tvoří bohatší, souvislejší příběh o žalu, zodpovědnosti a odporu. I kdyby se Avatar 4 a 5 nikdy nenatočily, doufám, že aspoň dostaneme rozšířená vydání, která naplno rozvinou to, co tu už máme.
Navzdory svým nedostatkům, a přestože nevypráví obzvlášť originální příběh, vypráví ho krásně a emoce dopadají přesně tam, kam mají.
