Není to, že bych obvykle byl velkým fanouškem Billa Nighyho, ale tady je opravdu na vrcholu své hry. Adaptace Kurosawovy "Ikuru" (1952), kde je děj přenesen do Londýna, kde Nighy hraje precizního …
Není to, že bych obvykle byl velkým fanouškem Billa Nighyho, ale tady je opravdu na vrcholu své hry. Adaptace Kurosawovy "Ikuru" (1952), kde je děj přenesen do Londýna, kde Nighy hraje precizního "pana Williamse". Místní úředník řídící oddělení veřejných prací Londýnského obvodu. Jeho malý tým má novou krev v podobě "pana Wakelinga" (Alex Sharp), jehož křtem v oddělení je spolu s třemi dámami (a publikem) absolvovat cestu plnou byrokratických překážek, které sám "Williams" umožňuje - vše s cílem, aby se vlastně nic nedokončilo! Odcházejíc brzy jednoho dne zjistíme, že tento dříve precizní a předvídatelný jedinec je vážně nemocný. Neschopný a/nebo neochotný sdělit tuto informaci svému synovi, uteče k moři, kde potká "Sutherlanda" (Tom Burke), který mu poskytne relaxační prohlídku místních památek, než se vrátí do Londýna a potká svou kolegyni "Miss Harris" (Aimee Lou Wood). Následuje luxusní oběd a starý pán a jeho mladá kolegyně začnou navazovat vztah. Tento vztah začne mluvit jazyky, ale když ona dostane novou práci, cítí se k ní přitahován. Přitahován její radostí a nadšením pro život, který už on sám brzy mít nebude. Tato nákaza ho nutí začít se soustředit a svému týmu dosáhnout alespoň ještě jednu věc v profesionálním smyslu! Film je jemně tempován a evokativní příběh, který se zabývá pocitem přehodnocení priorit, se kterým se setkává kdokoliv po hluboké změně okolností. Nighy má tu nádherně nenápadný způsob hereckého výkonu, Wood je také efektivní jako jeho stále cennější důvěrnice a Oliver Hermanus se podařilo udržet mnoho šarmu a jemně silného impulsu původního Ishigurova příběhu. Film je krásně zkomponován Emilií Levienaise-Farrouch, která kombinuje originální a silné motivy s uznávanými klasickými. Kostýmy a celková estetika filmu skvěle doplňují elegantní a impozantní výkony, které rezonovaly v poměrně přemýšlivý a vícevrstevný způsob, kdy jsem si ho prohlížel. Byl jsem do toho pohlcený od začátku do konce a opravdu jsem si to dost užil.