Válka světů War of the Worlds

Je úžasné, čeho všeho lze dosáhnout s kreativním scénářem, i při omezeném rozpočtu. „Válka světů“ sice nezíská žádné ceny, ale přesto je docela zábavná. Nápad odehrávat celou mimozemskou invazi z pohledu řídicího centra agenta americké NSA je originální, stejně jako způsob, jakým je vše pěkně poskládané dohromady. Herecké výkony jsou také slušné, takže ani tady není co vytknout. Jediným drobným mínusem jsou možná speciální efekty, které jsou jen průměrné. I tak ale fungují dost dobře na to, aby byl celý zážitek příjemný. Ve zkratce – jednoduchý, ale sledovatelný sci-fi zážitek. Příjemné rozptýlení na deštivý víkend.

Odpad. Absolutní odpad. Dosud nejhorší využití této značky.

Skvělý nápad, který sedí do dnešní doby, film se mi líbil.

<em>'Válka světů'</em>... panebože. Poslední dobou jsem trochu vypadl z filmového dění, ale zpráva o téhle katastrofě se dostala i ke mně. Musel jsem si to ověřit na vlastní oči, než mi to někdo prozradí. Někdy se internet spojí, aby společně přehnaně znenáviděl nějaký film... tohle není jeden z těch případů. Jaký je to zmatek, bohužel v něm není jediná vykupitelská vlastnost. Především se bere až příliš vážně. Je tam (myslím) pár vtipů roztroušených tu a tam, ale trvají doslova pár vteřin – všechno ostatní je hráno vážně. Měl větší šanci fungovat jako komedie, i když jen těsně. Počáteční novinka konceptu „screenlife“ (nevěděl jsem, že něco takového vůbec existuje) je docela zajímavá, ale velmi rychle úplně omrzí. Nakonec začne otravovat, zejména neustálé vyzvánění telefonů – skoro mě z toho rozbolela hlava. Fungovalo by to jako krátký film, ne na 90 minut! I počítačová stránka vypadá dost hrozně, je to nejnudnější a nejméně kreativní způsob, jak využít celý koncept PC. Doslova jen přibližují a oddalují kameru po celý film. Je tam jedna scéna, kde použijí ten dolly zoom efekt z <em>'Čelistí'</em>, což je aspoň trochu cool. Na konci je i kousek photoshopu, který je vtipně špatný – jsem si celkem jistý, že bych to zvládl lépe... dobře, možná ne, ale chápete. Celý závěr mě (negativně) rozesmál, zmíněným momentem, ale i tou létající donáškou. Dostal jsem se až sem v této (zbytečně dlouhé) recenzi, aniž bych zmínil herecké výkony. Film má pár známých jmen, ale žádné z nich nepředvede nic výjimečného – i když ke cti jim slouží, že nemají s čím pracovat. Mohli byste tam dosadit jakéhokoli světového herce a bylo by to stejné. Ice Cubeovi tohle odpustím, protože ho mám rád. Totéž platí pro Evu Longorii. Oba jsou, ehm, celkem špatní. Jediný herec, kterému bych dal alespoň trochu uznání, je Devon Bostick (pro vás Rodrick), který má jednu scénu, kde jeho uslzené oči vypadají celkem přesvědčivě. Jak vidíte, už jen sahám po stéblu! Nevím, co je horší – tenhle film, nebo fakt, že jsem o něm právě napsal sedm odstavců. Jsme na tom stejně špatně! Tomuhle se podaří uniknout nejhoršímu hodnocení ode mě jen díky srovnání. Neuvěřitelné, ale viděl jsem i horší.

Jednou jsem sledoval Jakea Gyllenhaala, jak telefonuje půldruhé hodiny, a nenáviděl jsem to. Sleduju Ice Cuba, jak mhouří oči na obrazovku a půldruhé hodiny si píše s rodinou a přáteli, a miluju to. Data! Jdou si pro data. Chtějí sežrat všechna naše data! Proč ta data prostě nezkopírovat? Proč si prostě nezaložit samostatnou serverovou farmu, kde by pro mimozemšťany vyráběli nekonečný RickRoll? Technicky vzato, když ta data kopírujete donekonečna, máte neomezené množství dat – a když je mimozemšťané sežerou, znamená to, že na disku vznikne místo na další? Kdybyste dokázali napsat rychlost čtení mimozemšťanů, mohli byste jim dát neomezená data z nějakého malého zařízení. To by je zaměstnalo na chvíli, a než by byli rozptýlení, nastavili byste jim uvnitř jadernou bombu na časovač, kterou by mohli zastavit jen tak, že se obětují pro vyšší dobro. Každopádně. Líbí se mi, jak je tenhle film natočený. Je směšný a hloupý. A mně to přijde milé.

„Válka světů“ čerpá inspiraci mimo jiné z filmů „Den nezávislosti“ (1996) a „Open Windows“ (2014), aby vytvořila tuto současnou interpretaci klasického románu H. G. Wellse z roku 1898. Základní poselství knihy – že lidé jsou ve skutečnosti stále jen zranitelnou rasou, i ve 21. století, navzdory naší obrovské závislosti na technologicky řízené infrastruktuře, kterou používáme každý den – zůstává stejné, ačkoliv je opravdu ironické, že právě tato technologie má pomoci vyprávět příběh. Problematickým nedostatkem této techniky je fakt, že připomíná sledování akční videohry naživo, a odehrávající se drama kolem dilemat a traumat postav, na kterých by nám mělo záležet, se rychle stává zoufale abstraktní – tak, jak se to nevyhnutelně stane u každé globální katastrofy, když se zredukuje jen na televizní zpravodajství a mrtví se stanou pouhým seznamem čísel na obrazovce. Výsledný film dokáže zachytit jen povrch postav a samotné ničivé invaze, čímž vytváří iluzi reality bez potřebné emocionální hloubky, kterou dokáže poskytnout jen skutečná charakterizace nutná k tomu, aby film opravdu rezonoval s divákem.

Podle některých zpráv film používá záběry ze skutečných katastrof a konfliktních oblastí na Blízkém východě (bombové útoky, požáry, vojenské havárie), které jsou smíchány nebo překryty CGI záběry mimozemské invaze. Je to fakt zvrácené! Co všechno jsou někteří lidé ochotni udělat, aby vydělali na utrpení druhých.

sakra sakra sakra sakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakrasakra sakra sakra