Zajímá mě, proč přidali její jméno do názvu? Mohlo by to být proto, že tvůrci filmu věděli, že "dědictví" této kdysi oslavované zpěvačky už z velké části ustoupilo? Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem…
Zajímá mě, proč přidali její jméno do názvu? Mohlo by to být proto, že tvůrci filmu věděli, že "dědictví" této kdysi oslavované zpěvačky už z velké části ustoupilo? Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem naposledy slyšel její píseň v rádiu. Větší než "Beatles"? No Naomi Ackie do této role vloží duši a srdce, ale vidíme ji někdy hrát na klavír, vzít kytaru, bušit do tamburíny? Hned na začátku, když ji objeví uznávaný impresário (a jeden z producentů tohoto filmu) Clive Davis (Stanley Tucci), se dozvíme, že nepíše písně. Tak co si máme zapamatovat? Tento film nám pak vypráví poměrně smutný a povrchní příběh ženy narozené do hudební královské rodiny, která se zdá být z jednoho špatného rozhodnutí do dalšího - hnána zmatenou sexualitou, alkoholem, drogami a ambicí - toxická směs, se kterou se musí vyrovnat kdokoli. Tento velmi spekulativní příběh se nesnaží věnovat žádnou hloubku žádné z postav. Nenamáhá se nás vtáhnout do stresů, kterým se tato žena musela vyrovnat, když měla svět u nohou, ale pro koho to bylo příliš mnoho - zejména když zjistí, že ti nejbližší ji zraují a/nebo jí krade. Žádá nás o soucit, ale nedává nám žádné pohledy do toho, co ji hnalo vpřed. Krátké a povrchní scény s jejím zběhavým manželem Bobby Brown (Ashton Sanders) jsou vichřicí v povaze a tak není překvapením, když se ukáže, že není pro ni ten pravý. Kompetentní Tucci působí jako přátelský, laskavý dobrodinec, ale opět, jeho role nemá moc obsahu, když se zdá být bezmocný zastavit ji při sestupu do vření zoufalství a nemoci. Skutečný příběh této inspirativní zpěvačky je plný zvratů, úspěchů a neúspěchů. Její emocionální život byl tak bouřlivý, jak je jen možné. Přesto je tento film sterilní a procedurální. Necítil jsem se zapojený, skutečně mi na ní moc nezáleželo. Na pozitivní stranu, jsme občas připomenuti jejími skvělými originálními písněmi a úžasným hlasovým rozsahem (i když paní Ackie nezpívala) a připomenuti si, jak skvělá entertainerka byla, ale viděl jsem toto sám v kině a možná to říká hodně o kvalitě tohoto docela nevýrazného a chronologického životopisu, který by mohl být mnohem lepší, kdyby se zaměřil více na talenty této pozoruhodné ženy a méně na související melodrámu.