Hororové filmy obvykle ve mně nevyvolávají žádné emoce. Musí mít něco navíc, ale určitě ne krev a hrůzu. Spíš je to nějaká úplně hloupá věc, která se mi neustále drží v hlavě a nechce se mi vytrhnout…
Hororové filmy obvykle ve mně nevyvolávají žádné emoce. Musí mít něco navíc, ale určitě ne krev a hrůzu. Spíš je to nějaká úplně hloupá věc, která se mi neustále drží v hlavě a nechce se mi vytrhnout. Práce v medicíně a zejména v psychiatrickém oddělení mi ukázala, že nic není tak děsivé jako to, co jeden člověk dokáže udělat druhému. Snowtown jsem viděl hned po jeho vydání a měl ten perfektní pocit reality. Těžko si představit, že bych se nenápadně nedostal do takové situace a nevědět jak, najít se bez možnosti úniku a muset ještě hlouběji zajít. Nevím, zda by diváci v USA dokázali takto soucítit, možná je to proto, že jsme vyrůstali s ničím. Když ti někdo náhle projeví trochu pozornosti, rozhodně nejde o žádné manipulování. A pak zjistíš, že to byl pro některé dítě jen hrozný noční můra, ze kterého se nikdy neprobereš. Potom čteš každou novinku a článek, abys se úplně pohltil do případu. 13 let později jsem prožil každý bolestivý okamih případu. Nikdy před tím nechci jít do koupelny. Dokonce jsem měla odstraněnou vanu.