Nic. Něco. Nic. Meh. Myslím, že chápu, proč je tolik lidí do tohoto filmu a chápu, proč je takový vlivný. Věc je v tom, že si nejsem jistý, zda mě to zajímá. Ano, surrealismus. Takže je to něco. Nebo…
Nic. Něco. Nic. Meh. Myslím, že chápu, proč je tolik lidí do tohoto filmu a chápu, proč je takový vlivný. Věc je v tom, že si nejsem jistý, zda mě to zajímá. Ano, surrealismus. Takže je to něco. Nebo to není nic. Nebo je to cokoliv. Nebo ve skutečnosti je to nic. Pro mě je to meh. Není to špatné a nemohu říci, že jsem takřka ztratil svůj čas. Jelikož trvá necelých patnáct minut, strávil jsem déle sledováním posledních dvou minut basketbalového zápasu, o kterém mě vůbec nezajímalo, kdo vyhrál. Ačkoliv si nemyslím, že jsem ztratil svůj čas, nepřidalo mi to ani nic do mého dne. Možná se k tomu budu muset vrátit a zrecenzovat to, pokud se mi film uchytí, ale neumím si představit, že by se tak stalo. Není to moje první setkání se surrealismem a určitě nejsem typ, který by se nad konceptem zamýšlel hodiny, zejména ne v poslední době. Rovněž bych tvrdil, že tento film nic nedělá, aby vyvolal myšlenky sám o sobě. Může být východiskovým bodem pro dlouhé rozhovory o existenci a významu, ale nejsem si jistý, kolik lidí by se tam dostalo bez toho, aby se alespoň trochu seznámili s filmem a surrealismem.