Edward Bloom byl odjakživa vášnivým vypravěčem neuvěřitelných historek ze svého mládí, kdy ho záliba v cestování zavedla na úžasnou výpravu okolo světa. Jeho mýtická dobrodružství s obry, vlkodlaky, zpívajícími siamskými dvojčaty a čarodějnicí se skleněným okem, která dokáže nahlédnout do budoucnosti, okouzlila každého kromě jeho syna Willa. Když Edward onemocní, jeho žena Sandra se snaží Willa přimět, aby k svému otci znovu našel cestu.
Poprvé jsem to viděl asi od roku 2003 v kinech a je to naprosto dojemné a okouzlující, pravděpodobně jeden z nejlepších filmů Tima Burtona, nebo alespoň jeden z mých osobních favoritů. Skvělé výkony…
Poprvé jsem to viděl asi od roku 2003 v kinech a je to naprosto dojemné a okouzlující, pravděpodobně jeden z nejlepších filmů Tima Burtona, nebo alespoň jeden z mých osobních favoritů. Skvělé výkony všude kolem, zejména Ewan McGregor a Albert Finney. Opravdu dobře udělané. **4.5/5**
CinemaSerf
30. 05. 2025
70%
Musím přiznat, že jsem měl trochu potíže uvěřit, jak by se Ewan McGregor kdy mohl proměnit v Alberta Finleyho, ale když celý princip této historky je natáhnout pravdu, tak proč ne! Jsou to právě…
Musím přiznat, že jsem měl trochu potíže uvěřit, jak by se Ewan McGregor kdy mohl proměnit v Alberta Finleyho, ale když celý princip této historky je natáhnout pravdu, tak proč ne! Jsou to právě velmi nepravděpodobné situace, které způsobily problémy této rodině v první řadě, kdy mladý „Will“ (Bully Crudup) musí vrátit domů po tříleté odloučenosti od otce „Eda“ (Finney), kdy ten druhý člověk dostane diagnózu terminální rakoviny. Mezi nimi vznikne jakási nejistější příměří, kdy si uvědomíme, že rozsah jejich problémů je víc, než mladý chlapec skutečně věřil některým fantastickým pohádkám, které mu byly vykládány jeho nadšeným mladším otcem (McGregor) a tak cítí, že ho nějakým způsobem podvedl a klamal během těchto let. Nejabsurdnější z nich vidíme v časném čarodějnickém výstupu Heleny Bonham Carter jako sousedka, jejíž skleněné oko předvídá nadcházející smrt pro ohromně naivního mladého „Willa“. Jediným řešením je, že otec uzná své selhání vůči svému hluboce zklamanému synovi a možná se z těchto pravidel může vynořit nějaká forma smíření. „Edward“ není typ, který by se omluvil, a tak se zdá, že bitva dvou stran se bude mstit jakémukoliv možnému smíření. Ale co když je na starém muži pravda v jeho příbězích nakonec přece jen trochu pravdy? Vynalézavé použití flashbacků a dvě skutečně působivé snahy od McGregora a střídavě používaného, ale účinného Finneyho dodávají této jistou zdánlivou dojetí, kdy absurdnost počátečního předpokladu jejich rozchodu ustoupí vážnějším a hlubším otázkám o pravdě. Co by to vlastně mohlo být a musí to být ta samá pravda pro všechny? Možná by mladý „Will“ měl věci brát trochu méně na hrubku? S postupem filmu se příběh stává čím dál více dojemným a za to může mnoho připsat i stejně dobře fungující Crudup, když se tento charakterový studium posouvá v tváři jedné tragédie, jistě, ale doufejme, že ne dvou. Přebíjení se časovými liniemi dobře funguje a umožňuje produkci ponořit se do dvou zcela odlišných ér s všemi těmi tvůrčími výhodami, které nabízí. Je to specifické, celkem vtipné a určitě stojí za to strávit pár hodin.