Suchý film, který se nepodařilo vykreslit pravou tvář nově vznikajícího fenoménu nacismu v Evropě. Greengrass (režisér a scenárista) se snaží (a v některých scénách se mu to i podaří) šokovat, ale to…
Suchý film, který se nepodařilo vykreslit pravou tvář nově vznikajícího fenoménu nacismu v Evropě. Greengrass (režisér a scenárista) se snaží (a v některých scénách se mu to i podaří) šokovat, ale to nestačí pro diváka, aby pochopil, jak nebezpečně neonacistická ideologie pronikla na Západní svět. Tvůrci se zdají věřit, že pouhým vyprávěním takového zbytečného činu stačí k probuzení diváků, ale mýlí se. Abychom skutečně pochopili jak chorou podstatu tak i příčiny, které přivádějí tuto monstrózní ideologii zpět na povrch, musíme se podívat do zrcadla. Musíme pochopit a tedy i přijmout, že kořeny nacismu jsou v srdcích společností, které jsme si kolem sebe postavili. Nacismus nespadl z nebe. Breivik nespadl z nebe, ani se nenarodil v metafyzickém pekle. Narodil se, vyrůstal a žije mezi námi. Je náš soused. Je ten, který obvykle říká "potřebujeme Franka," "pod vojenskou juntou měl každý práci," "nemám problém s nelegálními přistěhovalci, ale...". Proto si myslím, že jediným intenzivně jasným bodem filmu je Breivikova poslední věta pro svého právníka na konci filmu. Věta, která uzavírá rozhovor mezi nimi oběma, ve kterém právník zdá se vyhrává na body, když neodpoví na tuto větu. "Nevíte nás ani vidět." Tato věta zobrazuje celý problém evropského nacismu, kdy většina našich spoluobčanů si zvolí zavřít oči před tím vším. Zvolíme se podívat jiným směrem, předstírat, že jsme neviděli, jak se prodavač v supermarketu choval k imigračnímu zákazníkovi, nereagovat na řidiče autobusu, když bezdůvodně vyhazuje uprchlíka z vozidla, pokračovat v získávání informací od novinářů, kteří zamlžují fašisty při každé příležitosti, poskytujíc jim platformu k vyslovení lží posypaných polopravdami. Evropa zavírá oči. Zvolila si nepodívat se na nacismus ve Francii, Itálii, Švédsku, Velké Británii, Německu, Řecku, Ukrajině, Maďarsku a dalších zemích, protože považuje jiné problémy za důležitější. A do jisté míry má pravdu. Nacismus není nejdůležitějším problémem. Ale je to nejhlasitější alarm, že je vše špatně: zachraňování bank, porušování lidských práv, zrušení pracovních práv, úsporné politiky, v zkratce, opuštění občanů na milost kapitálu a ekonomického růstu. A to vše s souhlasem naší vlastní neohrabanosti a nečinnosti. Proto je nevidíme, protože máme důležitější problémy k řešení a protože v našem závratu a panice, kdy se topíme, se chytíme čehokoli, co se alespoň zdá jako něco, co nás udrží na hladině. Mnozí uchopí váhu nacismu a stáhnou s sebou ty kolem sebe, přesně jako se stalo před 90 lety.