Neměl jsem žádná očekávání před tímto filmem, protože o něm nebylo mnoho známo kromě obsazení - a samozřejmě příběhu, protože to byla obrovská událost v 90. letech - ale nakonec se ukázalo být…
Neměl jsem žádná očekávání před tímto filmem, protože o něm nebylo mnoho známo kromě obsazení - a samozřejmě příběhu, protože to byla obrovská událost v 90. letech - ale nakonec se ukázalo být divácky zábavným, i když s chybami. Film se rozhodl pro styl a tón někde v teritoriu bratrů Coenů, ale také mi připomínal Christophera Guesta s jeho momenty mluvícími hlavami a použitím hudby na úrovni Paula Thomase Andersona. Měl spoustu filmových prvků, ale celkově je to super přístupný film pro diváky. Jsou však zde dva velké problémy, které mám s tímto filmem. Jeho hudba, i když plná klasických písní, často působila mimo místo nebo zcela zbytečně. Pro ikonický příběh z 90. let bylo zajímavé mít jen písně z 70. let. Mnoho písní se hrálo v divných okamžicích a někdy byly příliš zjevné. Například „Goodbye Stranger“ od Supertramp hrálo, když se Jeff a Tonya poprvé rozloučili. Další problém s tímto filmem souvisí s zahrnutím momentů, kdy se prolomí čtvrtá zeď. To se stalo možná 10krát během filmu, ale nic to nepřidalo a spíše mě odvádělo od příběhu, když se to stalo. To řečeno, co je skvělé na tomto filmu, je to, jak *opravdu* vtipný je. Očekával jsem pár smíchů kvůli absurditě příběhu, ale komedie zde byla opravdu chytrá. Hraje jako příběh Fargo-eskního zločinu-gone-wrong ve své druhé polovině a funguje to takto velmi dobře. Výkony jsou silné, zejména od vždy skvělé Allison Janney (která je obrovskou scénickou zlodějkou) a Margot Robbie. Nikdy jsem neviděl Robbieho podat takový výkon a považuji to za její první velký, masitý herecký výkon, který jí umožňuje použít všechny herecké kosti v těle. Je vtipná, okouzlující, drzí a vidíte, že se opravdu oddala této roli. Velmi mě to ohromilo.