Od mladého věku projevovala Gabrielle (Marion Cotillard) trochu vzpurný duch. Už jako dívka byla rozhodnutá neposlechnout rodičovským přáním a nevdát se za místního Joseho (jemně nuancovaný výkon od…
Od mladého věku projevovala Gabrielle (Marion Cotillard) trochu vzpurný duch. Už jako dívka byla rozhodnutá neposlechnout rodičovským přáním a nevdát se za místního Joseho (jemně nuancovaný výkon od Alexe Brendemühla) - i když k ní byl velmi laskavý. Výsledkem bylo, že žila ve vzduchoprázdnu, které slušelo neprovdané dívce na venkově ve Francii. Jej „průlom“ přichází v podobě ledvinových kamenů, které si vyžádají návštěvu alpské nemocnice. Zde potkává uzdravujícího se Andrého (Louis Garrel), který se právě vrátil z Francouzské Indočíny zničený válečnými traumaty a vážně zraněný. Tento příběh mi připomínal básně Wilfreda Owena. Ukazuje nám následky hrůz války, následky a traumu, ale existuje i určitá naděje a optimismus, když se jejich milostný příběh začne formovat a možná, možná je někde místo pro spokojenost. Cotillard je ve své roli jako trochu sebestředná a trochu chaotická Gabrielle na výborné úrovni a i když Garrel nemá tolik co dělat, stále se přesvědčivě jeví jako voják zmámený realitou a snem - je to závěr, který je dost dojemný a nutí nás zamyslet se nad tím, kdo vlastně Gabrielle je. Film vypadá dobře a je dobře vyskladán Daniel Pembertonem, což dodává určitý lesk Cotillardině postavě ženy, kterou si myslím, že bych velmi nemusel mít rád.