Nyní tu jsou pár docela hloupých děr v příběhu, ale hlavně je to opravdu silné vězeňské drama dobře zakotvené Luisem Tosarem a Albertem Ammannem. Tento druhý muž ("Juan") je na orientační návštěvě ve…
Nyní tu jsou pár docela hloupých děr v příběhu, ale hlavně je to opravdu silné vězeňské drama dobře zakotvené Luisem Tosarem a Albertem Ammannem. Tento druhý muž ("Juan") je na orientační návštěvě ve vysoké bezpečnostní věznici, kde se brzy má začít pracovat, když vypukne celoplošná vzpoura. Vede ji "Malamadre" (Tosar) a jen štěstím - měl předtím nehodu a zotavoval se v cele 211 - se nestane rukojemníkem jako dva jeho budoucí kolegové. Je docela rychlým myslitelem a díky tomu, že je trochu krvavý, se mu podaří přesvědčit jejich nového šéfa, že je jen dalším novým vězněm. Nezpochybňujte však - kráčí velmi tenkou linií, protože ne každý mu věří, a když začínají jednání vážně, ví, že bude čím dál těžší pomoci uvolnit tuto situaci a zůstat v pořádku. Mezitím se úřady dost zpackají venku - a tato dost chaotická operace vede k tragédii, která způsobí, že "Juan" úplně přehodnotí svoji loajalitu! Co je tu skutečně účinnější, je dialog a docela intenzivní styl fotografie. Je to násilné a hněvné, ano - ale tito vězni jsou také obětmi. Jejich protesty proti brutálnímu režimu samotné izolace již dávno padly na hluchá uši, takže tato akce je doslova jejich poslední možností - zeptejte se předchozího obyvatele cely 211! Tosar je impozantní jako trochu sofistikovaný zločinec a když tito dva muži spolupracují, začíná se vazba - jakoby - která by mohla být nakonec jedinou věcí, která udrží kteréhokoli z nich naživu.