Na začátku filmu "Potopení Bismarcku" (1960) je krátký záznam, který ilustruje vliv silného a stručného vysílání Edwarda R. Murrowa, co nakonec vedlo k tomu, že obdržel ocenění od svých kolegů na…
Na začátku filmu "Potopení Bismarcku" (1960) je krátký záznam, který ilustruje vliv silného a stručného vysílání Edwarda R. Murrowa, co nakonec vedlo k tomu, že obdržel ocenění od svých kolegů na začátku tohoto filmu. Jeho přijímací projev nastavuje tón pro retrospektivu, která se zaměřuje na jeho snahu stát na ochranu občanských svobod mnoha Američanů během vyšetřování senátora Josepha McCarthyho z Minnesoty do údajného infiltrování téměř všech aspektů společnosti komunisty a jejich spojenci. David Strathairn podává jedno z jeho nejlepších výkonů zde jako muž, jehož postoj mu získává pochvaly z některých kruhů, ale zároveň nepřátelství od těch, kteří ho obviňují z toho, že je ústupkář - nebo horší. Přesto se stává závislým na dobrotivosti svého šéfa sítě (Frank Langella) a věrného producenta Freda Friendlyho (George Clooney), když vyzve politika a riskuje svou kariéru. Tito muži měli ve velké ohledech podobné charaktery. Použití archivních záběrů McCarthyho a záběrů z kamery od Strathairna nám nabízí dva protichůdné styly, postoje a sady přesvědčení a i když je redakčně zaměřený na Murrowa, stále nám umožňuje zažít a posoudit některou z hysterie, která převládala v době, kdy studená válka byla v plném proudu. Režisér Clooney používá dokumentární styl intenzivní monochromatické fotografie, aby nás dovedl k nebezpečím svobodného zpravodajství v době, kdy plavání proti proudu, který by se nezastavil před ničím, aby zesměšnil své oponenty, nebylo malým hazardem. Do devadesáti minut nám film nabízí spoustu věcí k zamyšlení a zdůrazňuje stále docela nebezpečné situace, které dogma spolu s pevným kultem osobnosti mohou přinést nevědomému obyvatelstvu.