Amadeusz Amadeus

„Amadeus“ (1984) je zábavný kostýmový dramat, který vás úspěšně přenese do Vídně z let 1783-1791. Mozart byl v podstatě rockovou hvězdou éry a některá z jeho dynamické hudby dokonce evokuje určité moderní rockové styly. Dávat hlavním postavám osobnost pomáhá oživit události a struktura vzpomínek dělá z příběhu zajímavé vyprávění.

Málokdy je vícenásobně oceněný herecký výkon tak zasloužený jako ten, který podává F. Murray Abraham v tomto mistrovsky natočeném – byť zcela fiktivním – ohlédnutí za životem a dobou Wolfganga Amadea Mozarta, jehož ztvárňuje ohromně přesvědčivý Tom Hulce. Abraham hraje dvojtvárného, závistivého a zlomyslného Antonia Salieriho, dvorního skladatele císaře Josefa II. (Jeffrey Jones) – talentovaného, usazeného ve své politicky vlivné a bohaté pozici, ale odmala si vědomého existence mladíka, který dokáže hrát dokonale a skládat rovnou za pochodu. Počáteční obdiv k jeho výjimečnému talentu brzy vystřídá žárlivost, jež se stává hnacím motorem každé Salieriho bdělé chvíle. Mladý mistr mezitím přitahuje čím dál víc pozornosti a uznání a začíná Salierimu konkurovat i o císařovu přízeň. Salieri musí jednat – a nečekaně mu v tom pomůže sám Mozartův sebedestruktivní charakter. Jako dítě srovnáván s cvičenou opicí a s neustálými problémy s otcem (Roy Dotrice), i po svatbě se Stanzi (Elizabeth Berridge) a narození vlastního dítěte Mozart nepřestává hledat obdiv, uznání a lásku, přičemž balancuje na tenké hranici mezi zoufalstvím a chronickým strachem z chudoby a selhání – což ho žene do čím dál větší závislosti. Pozoruhodné je i to, do jaké míry se Mozartova hudba stala součástí nejen filmové historie, ale i našeho běžného světa. Celý příběh je vyprávěn prostřednictvím trefné "zpovědi" mezi Salierim a knězem, který sám zápasí se svou vírou a přesvědčením, že i ty nejtěžší hříchy lze odpustit. Nebo snad přece ne všechny? Propracovanost detailů je fantastická – kostýmy, výprava i lokace přispívají k bohaté, stylové atmosféře filmu plného sebevědomí. Hulceho zobrazení tvůrčího génia klesajícího do víru utrpení je mimořádně přesvědčivé a závěr – věrný historickým faktům, alespoň do jisté míry – nechává diváka citově vyčerpaného silou obou hereckých výkonů. Tohle je film pro velké plátno a kvalitní zvuk a tři hodiny stopáže uběhnou překvapivě rychle.