Navzdory, nebo možná právě kvůli, nacistické okupaci Paříže v roce 1942 divadla a kina města kvetou. Jedním z nejoblíbenějších bylo v Montmartru a provozovali ho Steinerovi. Teď je on Žid, tak se…
Navzdory, nebo možná právě kvůli, nacistické okupaci Paříže v roce 1942 divadla a kina města kvetou. Jedním z nejoblíbenějších bylo v Montmartru a provozovali ho Steinerovi. Teď je on Žid, tak se rozhodnou, že je pro něj nejlepší odejít do Vichy a divadlo nechat v rukou jeho herečky manželky "Marion" (Catherine Deneuve). Poměrně vhodně se rozhodnou uvést novou hru s názvem "Zmizení" a do hlavních rolí obsadí "Grangera" (Gerard Depardieu) jako partnera pro "Marion" pod režijním vedením "Jean-Loupa" (Jean Poiret). Je fér říct, že "Granger" je trochu ženskář - ale objekt jeho touhy zde, která je náhodou kostymérkou "Arlette" (Andréa Ferrêol), by ho nechtěla ani na blízko. Jejich nejlepší plány jako soubor jsou přežít to, co zbylo z války, a s nebezpečím na každém rohu, stejně jako s racionováním, mají před sebou těžký úkol. Jak se příběh vyvíjí, uvědomujeme si, že jak "Marion" tak její partner mají tajemství, která musí střežit, a jejich produkce na pokračování nebo ztroskotání bude také viděna protižidovským kritikem "Daxiatem" (Jean-Louis Richard), který by mohl snadno zvrátit veškerou jejich tvrdou práci a vidět je všechny na smetišti. Tady je spousta chemie a François Truffaut se dokázal vložit trochu temného humoru do prostředí, které je bezpochyby prokládáno strachem, ale zároveň nám nabízí pohledy do životů těchto umělců, kteří soupeří, konspirují a kontrastují s ostatními ve všech aspektech svého každodenního života. Je to film o odvaze, statečnosti a rozhodnosti - často nalezneme na nejméně pravděpodobných místech, a Deneuve nám nabízí silně angažovanou charakterizaci, která zosobňuje koncept méně je více. Trvá si na svém, takže si pohodlně sedněte s skleničkou slušného Malbecu a měli byste si užít talent na vrcholu jejich hry.