Re-Animátor Re-Animator

Necítím k filmu _Re-Animator_ tak silně jako většina hororové komunity. Naprosto si ho užívám, doporučuji ho, dokonce. Jen trochu jiným způsobem, spíše jako Sleduj-Užívej-Dokonči.

V roce 1985 bylo recenzentovi 15 let a byl už velkým fanouškem hororů – s Evil Dead, Halloweenem, Pátkem třináctého i italskými hororovými tituly byl žánr v té době mimořádně živý. Když si tehdy v časopise Mad Movies přečetl o chystaném, extrémně krvavém filmu inspirovaném krátkou povídkou H. P. Lovecrafta, vydal se na něj hned na odpolední představení – a nakonec ho během tří dnů zhlédl sedmkrát. Herecké obsazení podává šíleně přesvědčivý výkon, především Jeffrey Combs, ale zaujme i Bruce Abbott jako muž snažící se zachovat si rozum a zůstat naživu uprostřed hrůzných událostí. Barbara Crampton zůstane v paměti hlavně díky scéně, v níž ji olizuje uťatá hlava, zvládne ale i přesvědčivě "normální" postavu. Tahle dvojice se snaží zachránit, co se dá – rozum i život –, a tvoří tak výrazný protipól šílenému doktoru Westovi a jeho posedlosti překonat smrt za jakoukoli cenu. Většina scén se odehrává na fakultě v Arkhamu, část i v Danově bytě, což ještě umocňuje pocit šílenství – jde přece o na pohled naprosto běžné prostředí, kde by se nemělo dít nic zlého. Gore efekty působí dodnes živě: ano, moderní triky jsou dnes propracovanější, ale ty gumové tělesné části zalité litry krve byly opravdu účinné a hlavně fyzické. Digitální efekty často postrádají právě tuhle hmatatelnost, kterou herci měli při práci se skutečnou uťatou rukou či hlavou (na rozdíl od dnešní interakce jen se zeleným plátnem). Všechny tyhle prvky dohromady vytvářejí mimořádně strhující film.