Jak jsem už řekl, z mého pohledu je předvídatelnost hlavním hříchem filmařiny. Pokud dokážete předvídat, co se stane, nemá velký smysl film sledovat, že? A bohužel, přesně to je případ nejnovějšího…
Jak jsem už řekl, z mého pohledu je předvídatelnost hlavním hříchem filmařiny. Pokud dokážete předvídat, co se stane, nemá velký smysl film sledovat, že? A bohužel, přesně to je případ nejnovějšího filmu režisérky Carlson Youngové. Film, natočený podle stejnojmenné bestsellerové knihy (2025) od Anny Todd, je ukázkovým příkladem formulaické filmařiny, kde je téměř každý zvrat děje viditelný na míle daleko. Jde vlastně o snímek, který se víc hodí na sentimentální ladění Hallmark Channelu než na jiné, méně kýčovité distribuční platformy. „Poslední východ slunce“ vypráví příběh mladé tanečnice z Houstonu, Oriah, přezdívané „Ry“, Pera (Maia Reficco), která trpí nádorovým onemocněním způsobujícím epilepsii. Její vyhlídky nejsou příznivé poté, co utrpí nehodu přímo na jevišti, což její matku Isolde (Eva Longoria) přinutí vzít ji na letní rekonvalescenci na španělský ostrov Mallorca, kde matka pracuje na masivním novém hotelovém projektu pro realitního developera. Isolde také touží, aby dcera viděla místo, kde vyrůstala, a znovu se spojila s vlastními kořeny, ale jakmile tam přijedou, práce ji zaměstnává natolik, že s Ry tráví jen málo času. S tolika volným časem se Ry pravidelně toulá sama, což ji nevědomky zavede na pláž pro nudisty a seznámí ji s Julianem (Fernando Lindez), drsňákem s postojem, který je paradoxně skromným rybářem s vášnivým ekologickým programem. A samozřejmě, přirozeně se do sebe zamilují. Ale jak se jejich prázdninová romance rozvíjí, každý před druhým skrývá tajemství (ona svou nemoc, on svůj neuhrazený dluh u drsného lichváře), přičemž všechna jsou navrstvena na ještě větší odhalení, o kterých ani jeden z nich netuší. Jak to celé tedy dopadne? No, jak už bylo řečeno, nemělo by být příliš těžké to zjistit, jelikož všechny potřebné dílky zapadnou přesně tam, kam mají. Ačkoli se narativ s postupujícím dějem mírně zlepšuje, většina z něj stále následuje standardní šablonu televizního filmu s množstvím cestopisných záběrů, které nádherně předvádí exotickou lokalitu. Pokud jde o herecké výkony, představují vážné případy špatného obsazení: Longoria působí znuděně a ledabyle prochází svou rolí, jako by ji jen odříkávala; Lindez působí jako uprchlík z reklamy na designové džíny, který zoufale potřebuje hodiny anglické výslovnosti; a Reficco je oslnivá, zranitelná naivka, ale je těžké uvěřit, že je opravdu tak nemocná, jak se o ní říká, čímž se důvěryhodnost natahuje téměř na hranici únosnosti. Fanoušci romantických románů a jejich filmových adaptací si tento počin nepochybně užijí, ale ti, kdo hledají něco s větší hloubkou a méně pěnivé sentimentality, mohou tento film klidně vynechat a o nic nepřijdou.