Můj táta a já jsme měli filmovou tradici, protože vždy je čas na sledování filmu a záleží jen na počasí. Tento film byl jedním z těch, na který mě táta vzal, jako na čas pro otce a syna. A rozumím…
Můj táta a já jsme měli filmovou tradici, protože vždy je čas na sledování filmu a záleží jen na počasí. Tento film byl jedním z těch, na který mě táta vzal, jako na čas pro otce a syna. A rozumím proč, nikdo nemiloval pulpové romány více než můj táta a když šlo vybírat věci, slovo "dobrodružství" opravdu zapadalo do jeho smyslu pro pulpový odpad. Možná jsem zdědil trochu z toho. Tohle bylo mé první setkání s Gilliamem a odtamtud se otevřely dveře k Monty Pythonovi a všem druhům šílenství a dokonce to ovlivnilo některé mé čtecí návyky. Takže, jako dítě, tenhle film na mě měl hluboký vliv. Byl vtipný, bylo to dobrodružství, bylo to hloupé, bylo to hluboké (dost hluboké, že i osmiletý cítil, že se děje víc, než by mohl pochopit v tom věku) a byl to jeden z těch filmů, které mohl táta i já užívat z různých důvodů... Teď už by to ale asi nebylo vhodné a jsem si jistý, že kdybych si vytvořil vztah s mými dětmi tak, jak táta vytvořil vztah s mou sestrou a mnou, byl bych zatčený za to, že je zavedu na film jako tento. Proto tyhle věci sledujeme doma. Protože, co už, věřím, že moje děti jsou dost chytré na to, aby věděly, co je film, a emočně vybavené na zvládnutí tohoto typu zábavy. Každopádně, to bylo skvělé a stále si to velmi cením, protože mě to zavedlo k Gilliamovi a to mi otevřelo mnoho dveří.