Resident Evil

Herecké obsazení i samotný příběh se mi opravdu líbily, takže celkově je film dobrý. Potíže ale přicházejí v druhé polovině a závěrečná scéna se prostě nepovedla. Dokážu to ale akceptovat, pokud to znamená, že přijde pokračování. I tak jde ale pořád o dobrý film.

Zach Cregger přistupuje k Capcomovu zombie survival hororu přesně tak, jak by měla vypadat kvalitní herní adaptace — zachycuje pocit ze hry místo otrockého kopírování cutscén. Místo toho, aby do příběhu za každou cenu natlačil Leona nebo Claire, postavil originální příběh kolem Bryana (Austin Abrams), nešťastného zdravotnického kurýra, který se připlete do nákazy poblíž Raccoon City — a funguje to, protože je vidět, že Cregger má tenhle svět opravdu rád, ne že si k němu jen koupil licenci. Napjatá, krví nasáklá hrůza je vyvážená momenty odlehčení a humoru, tou typickou creggerovskou tonální houpačkou ze snímků *Barbarian* a *Weapons* — opravdu znepokojivá tíseň prokládaná komediálními „co to sakra je" momenty, které by spolu neměly fungovat, ale fungují. Je to jednoznačně nejlepší hraná adaptace Resident Evil dosud. Jediná skutečná výhrada: konec. Prudký obrat, který podráží napětí budované dvě hodiny. Za to strhávám půl hvězdičky — všechno před tím je téměř dokonalý survival horor.

RE? Spíš ne — obyčejný komediální horor. Je opravdu těžké přijmout, že žánr „komediální horor" vůbec existuje, a tenhle film je toho jasným důkazem. Kurýr z Uberu (bez auta) se vydá doručit zásilku a místo napětí vyvolává jen bujarý smích, jako by šlo o festival hlouposti — a nakonec skončí mrtvý. Herní série Resident Evil stojí na hrozícím patologickém výbuchu nákazy, který spustí obrovskou společensko-ekonomickou proměnu společnosti, přičemž skupina lidí se snaží odhalit odpovědnou korporaci, jež se brání tím, že nákazu zneužije jako zbraň, a rozpoutá tak exodus a boj o přežití nejsilnějších. Tenhle film s tím nemá společného vůbec nic — je to jen obyčejná pandemická nesmyslnost z pohledu doručovatele.

Nejlepší survival horory vědí, že tma není jen nedostatek světla, ale slib, že něco číhá těsně za jejím okrajem. Přesně tento instinkt *Resident Evil* skvěle využívá a přináší film, který konečně chápe tu strašidelnou izolaci a plíživou hrůzu, díky nimž jsou hry tak nesmrtelné. Atmosféra je jednoznačně jednou z největších předností filmu. Temné chodby, tiché pasáže a téměř dusivý pocit odloučenosti dávají snímku strukturu survival hororu místo běžné creature-feature akce. Důraz na samotu a odříznutí od bezpečí věrně zachycuje podstatu her, takže se divák často cítí, jako by procházel další místností společně s hlavní postavou. Tahle sázka na napětí se vyplácí. Film ví, kdy má vyčkávat a kdy udeřit, a jeho leknutí většinou fungují, protože stojí na skutečném napětí, ne jen na hlasitých přerušeních. Řada scén má uspokojivou nejistotu, kdy se divák pořád ptá, co se objeví jako další. Originální příběh může rozdělit dlouholeté fanoušky, hlavně ty, kdo čekali přímočařejší adaptaci zavedené mytologie Resident Evil. Postavit ale vlastní příběh vedle událostí ze her se ukazuje jako rozumná cesta, jak franšízu restartovat — po tolika předchozích filmech byl jasný vstupní bod pro nováčky už dávno potřeba. A hlavně, tvůrci evidentně rozumí předloze: zbraně, herní struktura úrovní, obětovatelné vedlejší postavy i různé odkazy na franšízu působí promyšleně, ne nahodile nacpaně. Dalším vrcholem jsou praktické efekty. Krev, gore a odpudivá práce s příšerami mají přesvědčivou fyzickou váhu, díky čemuž je hrůza mnohem uspokojivější. CGI je bohužel méně vyrovnané — některé efekty splývají docela dobře, jiné jsou nápadně digitální, což vytváří nesourodý vizuální dojem. Samotné příšery trpí i tím, že je film až příliš dychtivě předvádí — jejich postup občas působí podezřele pohodlně a některé jsou zlikvidovány skoro stejně rychle, jako byly představeny. Místy to připomíná spíš přehlídku monster než prostor, kde by se jednotlivé hrozby mohly rozvinout v zapamatovatelná setkání. Tempo je místy nevyrovnané. Některé scény si zasloužily víc prostoru pro napětí, jiné se zase vlečou ve chvíli, kdy má příběh jasně postupovat dál. Obzvlášť frustrující je vedlejší linka s přítelkyní hlavního hrdiny, protože je nakonec zcela bezvýznamná. Jsou tu i momenty, kdy se jeho hravé, humorné chování střetává s vážností situace, takže celkový tón občas působí nepatřičně. Konec může některým divákům připadat nedostatečný, i tady ale záleží na očekáváních — *Resident Evil* nikdy neměl být primárně o hlubokém narativním uzavření, diváci přicházejí kvůli monstrům, strachu, napětí a morbidní podívané, a v tomhle ohledu film obecně dodává. Diváci neznalí her přijdou o pár konkrétnějších odkazů, ale to filmu nebrání fungovat i jako přístupný horor sám o sobě. Vzhledem k nevyrovnané filmové historii franšízy jde u tohoto *Resident Evil* o účinný návrat ke kořenům survival hororu s příběhem, který si zasloužil být vyprávěn. Není bez chyb, ale atmosféra, napětí, praktické efekty a pochopení toho, co dělá hry výjimečnými, mu dávají vlastní identitu. Je to nedokonalý, ale opravdu zábavný restart, který skutečně zachycuje podstatu *Resident Evil*, místo aby si jen půjčoval jeho jméno.