Posedlost Obsession

Curry Barker vytvořil něco vesměs výjimečného s téměř nulovým rozpočtem. Příběh je poutavý, herecké výkony solidní a Obsession působí jako závan čerstvého vzduchu ve srovnání s podobnými hororovými filmy. Je však zklamáním, že jedna přehnaná vlastnost postavy málem zničí celý film. Právě proto se Obsession musí spokojit s pozicí dobře natočeného a dobře napsaného filmu, kterému dominuje jedna agresivně otravná postava - podobně jako u Mlhy (The Mist) od Franka Darabonta to zkomplikuje budoucí opakované sledování. https://bit.ly/1WishWillO

„Bear“ (Michael Johnston) je zamilovaný do své kamarádky „Nikki“ (Inde Navarrette), ale jde o lásku, která se neodváží promluvit. Nemá odvahu ji byť jen pozvat ven! Když se rozhodne, že má dost jejich malého městečka a chce se odstěhovat, koupí jí na rozloučenou dárek – hračku „splň si přání“. Vysloví si přání a to se splní stejně jistě, jako kdyby ho vytřel na lampě z „Aladina“. Odveze ji domů, ale jejich loučení je trochu trapné, a tak ve víru zuřivosti hračku zlomí a po jejím odchodu si vysloví vlastní přání. Nečeká, že se splní, ale to je jen začátek – důsledky jeho unáhlené prosby brzy obrátí životy téměř všech naruby, a nikoli nutně k lepšímu (ani bezpečnějšímu). Situace se pro něj nezlepší ani ve chvíli, kdy zjistí, že možnosti zvrátit své přání jsou krajně omezené. Je to těsné rozhodování mezi dvěma hlavními herci, ale myslím, že Navarrette to po herecké stránce o něco těsně vyhrála – oba podávají mimořádně působivé výkony v tomto hororovém snímku, který nabízí zcela nový pohled na maniakálně temperamentní chování a mění jakýkoli náznak romantiky v něco pozitivně hysterického, hrozivého a časem i pořádně krvavě vtipného. Opravdu jsem si užil vyvrcholení a myslím, že jde o to nejlepší, co jsem v tomto žánru v roce 2026 zatím viděl. Netřeba se bát řečí – radši dávejte pozor, co si přejete.

Celá recenze: aisleseatreviews.com "Probudit se uprostřed noci s děsivým pocitem, že vás někdo sleduje, a když se podíváte dolů, uvidíte své dítě stát úplně potmě vedle postele a zírat na vás. Přesně na takové úrovni vás tento film drží v hrůze." Obsession je jeden z těch vzácných, hluboce znepokojivých hororů, který se vás nesnaží jen vyděsit - aktivně se vám snaží vlézt pod kůži a udusit vás. Na začátku dostanete asi 15 minut relativního klidu, ale v přesné chvíli, kdy postava One Wish Willow praskne, se ze sálu úplně vytratí vzduch. Doslova bylo slyšet, jak se kinem převalila společná vlna napětí. Inde Navarrette je fenomenální. Její schopnost okamžitě přepínat z posedlé, psychotické přítelkyně zpět na normální, naprosto vyděšenou Nikki, která si uvědomuje, že je v pasti, a pak se hned vrátit zpět do šílenství, je mrazivá. Scéna v ložnici, kde sleduje spícího Beara, mi utkví v paměti ještě dlouho. Velká pochvala patří režisérovi Curry Barkerovi za bezchybný přechod z YouTube hororů na velké plátno. Spoléhá se na staromódní atmosféru místo levných zvukových triků, mistrovsky využívá umístění kamery, stíny a natahované ticho. Je tam záběr, kde jen stojí a usmívá se, který trvá tak dlouho, že to celé publikum slyšitelně znejistilo. Se vší úctou - pro mě je tohle film "na jedno zhlédnutí", protože nikam nespěchám, abych si znovu prošel tímto emocionálním mlýnkem na maso. Ale zažít ho s plným kinem je naprostá nutnost. Verdikt: První řada (naprosto musíte vidět)

Obsession je nadpřirozený psychologický horor režiséra Curryho Barkera, bývalého youtubera, který se propracoval až k celovečernímu filmu — a jak šílené dílo dokázal natočit s rozpočtem pouhý milion dolarů! Samotné téma je natolik zajímavé, ale zároveň děsivé, že se nevyhnete otázce, jak a proč Curryho vůbec takový nápad napadl. Film je ve svém vyprávění tak vrstvený a hluboký, že při každém dalším zamyšlení objevíte nový úhel pohledu a odstín každé postavy. Po technické stránce je snímek pevný — ať už jde o zvukový design, kostýmy, práci s maskami nebo scénografii, která navzdory minimálnímu rozpočtu nikdy nepůsobí lacině. Výkony obou hlavních herců, Michaela Johnstona a Inde Navarrette, byly výjimečné, oba své role zvládli na jedničku. Michael skvěle ztvárňuje pozorovatele, muže vyděšeného tím, co se kolem něj děje, muže, který se snaží pochopit situaci, ale v jeho postavě je od začátku přítomný jemný náznak sobectví. Na druhé straně stojí Inde Navarrette — nemyslím si, že jsem letos viděl lepší herecký výkon v jiném filmu, minimálně by si zasloužila nominaci na Oscara. Byla šíleně dobrá, její mimika, řeč těla, přednes replik i strašidelný úsměv vás prostě odrovnají, po celý film podávala naprosto famózní výkon. U některých jejích scén se budete chytat za hlavu v nevěře a zaručuji, že vám poleze mráz po zádech. Celkově jde o šílenou jízdu, která vás udrží v napětí díky poměru stran 1,50:1, díky němuž budete mít nezvyklý, nepříjemný a trochu klaustrofobický pocit — klobouk dolů před Currym Barkerem za brilantní scénář i režii. Musíte to vidět v kině, stojí to za to. Prostě na to jděte, vřele doporučuji.