Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Hudba Pink Floyd funguje sama o sobě. Jako film je to ztráta času. Nevím, zda si Pink Floyd byli vědomi dopadu, který by "The Wall" mohl mít, když ho vydali. Dnes existuje určitý konsenzus v tom, že…
Hudba Pink Floyd funguje sama o sobě. Jako film je to ztráta času. Nevím, zda si Pink Floyd byli vědomi dopadu, který by "The Wall" mohl mít, když ho vydali. Dnes existuje určitý konsenzus v tom, že jde o jeden z nejlepších rockových alb a "Another Brick in the Wall" se stal hymnou pro teenage rebellion, která se neřídí pravidly, diktuje a konvencemi. A já se mohu svobodně říci všechno toto, protože rock není, ani zdaleka, jedním z mých osobních preferovaných hudebních stylů. Poslouchám ho občas, ale za lístek bych nezaplatil.
CinemaSerf
15. 06. 2025
70%
Použití ikonického alba Pink Floyd jako zvukové stopy nejen oživuje tento živý film, ale také umožňuje Alanovi Parkerovi zacházet s každou skladbou, jako by to bylo vzorem k experimentování s různými…
Použití ikonického alba Pink Floyd jako zvukové stopy nejen oživuje tento živý film, ale také umožňuje Alanovi Parkerovi zacházet s každou skladbou, jako by to bylo vzorem k experimentování s různými styly vyprávění. Existuje běžící téma, a to příběh "Pink Floyda" (Bob Geldof), který ztratil svého otce během války, viděl, jak ho jeho žena opustila a od té doby, co si pamatuje, se skrývá za zdí - fyzickou i psychickou - snažící se zotavit se z přehnaného vzdělání, které neudělalo nic jiného než utlumit tento mladíkův přirozený tvůrčí smysl. Když dosáhne vrcholu hudební slávy, jeho zoufalství se jen zvětšuje a zeď začíná vyvíjet desivý a omezující vliv, který možná nikdy nebude schopen zlomit. Následující scénáře silně ilustrují a porovnávají zranitelnost mladých s psychicky nestabilními dospělými, sexuálně aktivními a stejně frustrovanými a použitím stylizované fotografie jsme vzati na docela divokou jízdu. Pokud si pamatujete titulkovou sekvenci z "Yes, Minister", tak si možná vzpomenete na výrazný a přehnaný styl umění od Geralda Scarfea, který poskytuje mou oblíbenou sekvenci směrem ke konci tohoto filmu, ale také navrhl několik dalších významných epizod v životě muže, kterého, s možnou výjimkou Rogera Daltreyho, si nedokážu představit lépe ztvárněného než Geldof, který do něčeho vkládá srdce a duši přesvědčivě téměř celá. Je to surreální a zábavné a i kdyby kapela není vaše oblíbená, tento film představuje inovaci výrazněji a nápaditěji než většina hudebních videí, která následovala.
