Konec Oak Street The End of Oak Street

Pokud jde o letní filmy, mnoho diváků očekává zábavné, uličnické jízdy – únikovou zábavu v té nejlepší podobě. Zároveň však, jak se letní filmová sezóna chýlí ke konci, s příchodem srpna očekávání obvykle klesají, kdy se bez velkých okolků vypouštějí zbytky sezóny. Ale občas diváky čeká nečekaná příjemná pochoutka, když do kin dorazí nenápadný, ale povedený titul. Přesně to platí o nejnovějším počinu scenáristy a režiséra Davida Roberta Mitchella, spielbergovském sci-fi retro-thrilleru, který šikovně vsazuje prvky franšízy „Jurský park“ do předměstí 80. let, a dělá to se zručnou směsí napínavé akce a bujarého, místy kýčovitého humoru. Film sleduje rodinu Plattových – matku Denise (Anne Hathaway), otce Grega (Ewan McGregor) a teenagerské děti Audrey (Maisy Stella) a Briana (Christian Convery) –, spolu s jejich neposedným, ale vynalézavým psem, australským honáckým psem jménem Starbuck. Navenek se zdá být vše v pořádku, ačkoliv, jak se brzy ukáže, v domácnosti doutnají jisté problémy (manželské neshody, finanční potíže, možný problém s pitím, rozbité teenagerské sny). Poté, co se jedné bouřlivé noci objeví jasné, intenzivní světlo, se ale svět Plattových obrátí vzhůru nohama, když jejich čtvrť zasáhne série kolapsů infrastruktury spolu s výskytem neobvyklé rostlinné říše – exemplářů, které jako by patřily vyhynulým prehistorickým druhům. To je ale jen začátek, protože po tom následuje výskyt dinosaurů. Není třeba dodávat, že obyvatelé Oak Street jsou z toho, co objevují, ohromeni, a netrvá dlouho a přežití a útěk se stávají naléhavými starostmi. Ale jak? A navíc, jak se to všechno vlastně stalo? To jsou otázky, kterým rodina a její sousedé čelí, zatímco se jim svět hroutí. Je třeba přiznat, že zápletka tohoto příběhu je poměrně jednoduchá a místy se stává opakující se a odvozenou. Tyto nedostatky ale vyvažují skvělé akční scény a bujaře vtipné momenty, mnohé z nich záměrně přehnané a charakterizované přiměřenou, ale zdrženlivou dávkou naturalismu (ačkoliv citlivější diváci možná přesto budou chtít odstoupit). Najdeme tu i typické spielbergovské motivy, jako je bručivý soused (P.J. Byrne), laskavá stará paní z ulice (Anne Gee Byrd), klidný, ale nečekaně tvrdý střední ročník se zbraní v ruce (Emily Kuroda), sousedský tyran (Hudson Meek) a krásná nová holka ze sousedství (Jordan Alexa Davis) – všechny tyto vedlejší linky se dobře zapojují do toku příběhu a jsou do závěrečných titulků dostatečně uzavřeny. Snad největším překvapením ale je, jak film zapracovává jemná, ale účinná témata, která byste od podobné produkce nečekali – poselství spojená s druhou šancí, vykoupením a odpuštěním, jež jsou šikovně vetkána, aniž by diváky jimi tloukla po hlavě (za to je třeba poděkovat výborně napsanému scénáři). Naštěstí, ačkoliv mnozí kritici uznávají, že film obsahuje řadu uctivých poct franšíze „Jurský“, většina z nich moudře oceňuje velkou nostalgickou zábavu, kterou přináší, navzdory umíněně hlasité menšině cynických kolegů, kteří tvrdí, že takové vlastnosti jsou čistým okopírováním klasického filmového obsahu. Předpokládám, že se na to dá dívat i takhle, ale to jen kazí zábavu a otevírá otázku metafory sklenice napůl plné nebo napůl prázdné – nakonec je to na vašem pohledu/vaší volbě. Tak co si vyberete? Vzhledem k nedostatku dobrých, zábavných filmů v tomto ročním období je podle mě „The End of Oak Street“ opravdu vítaným douškem čerstvého vzduchu v jinak zatuchlé místnosti – pozdně letní titul, který je opravdu „dino-mite“.

„The End of Oak Street“ je další zkamenělá produkce ze zábavního průmyslu, kterému došly nové nápady. V podstatě jde o Jurský park v americkém předměstí 80. let. Úvod je zdlouhavý, dost nudný a víc než trochu otřepaný, silně se spoléhá na nostalgii po 80. letech, aby ho udržel při životě. Kromě toho jde o předvídatelné dinosauří akční hopsání, základní rodinné dobrodružství s troškou nesmyslů o cestování časem. Velmi omezené plusy zahrnují celkem slušné, i když ne výjimečné herectví a rozumné speciální efekty. Ve zkratce, podle tohoto recenzenta je tenhle film přesně to, co vyprodukujete, když vám dojdou nové nápady. Naprosto fádní podívaná, která nikoho nevyzve k přemýšlení.

Podívejte se na mou celou recenzi na @ https://movieswetextedabout.com/the-end-of-oak-street-movie-review-a-stylish-amblin-style-spectacle-undone-by-tonal-indecision/ Hodnocení: B- THE END OF OAK STREET je dobře postavený letní trhák, jehož největší překážkou je jeho vlastní nerozhodnost v tom, čím chce být. Dinosauří podívaná je napínavá, Anne Hathaway ji drží při zemi svou skutečnou vážností, hudba Michaela Giacchina povyšuje téměř každou akční scénu a řemeslné zpracování v duchu Amblinu je opravdovým potěšením sledovat – jenže v okamžiku, kdy se film pokusí na příběh postavený na popcornové zábavě navrstvit skutečné emocionální sázky, švy začnou povolovat a už se nikdy úplně nesešijí. Nastavení správného tónu je slibem vůči divákovi o tom, kolik má cítit, a porušení tohoto slibu byť jen jednou dokáže smazat velkou část dobré vůle, kterou si film jinak vysloužil.

Dobrá, celá premisa je poměrně chatrná. Představa, že by dinosauři mohli pobíhat po ulicích amerického města, aniž by armáda – obvykle první na místě činu, když si upustíte zmrzlinu – převzala hlavní roli se svými raketami, tanky a vrtulníky, je ještě nepravděpodobnější než představa, že by velociraptoři a tyranosauři mohli hltat obyvatele předměstí. Ale je to pravda! Po několika velmi hlasitých a nevysvětlených zvucích a jasně blikajících světlech se rodina „Plattových“ probudí a zjistí, že jim chybí pes. Možná si „Starbuck“ zašel na kávu? Syn „Brian“ (Christian Convery) je velmi znepokojený, ale brzy je to ten nejmenší z jeho problémů, když se spolu s otcem „Gregem“ (Ewan McGregor), mámou „Denise“ (Anne Hathaway) a sestrou „Audrey“ (Maisy Stella) ocitnou zabarikádovaní v domě s vážně hlučnými a hladovými sousedy. Jak se vůbec mohou bránit, když mají doslova jen luk se šípy a baseballovou pálku? Následuje prostě dobrá zábava a co víc, celý herecký soubor vypadá, jako by si tenhle bláznivý jurský výlet s nádechem „Tajemného ostrova“ (1961) opravdu užíval. Je to nabité od začátku do konce, děje se toho hodně, a i když bych se klidně obešel bez části té povinné rodinné dysfunkce, která se dnes zdá být vždy nutná, zjistil jsem, že je to o dost lepší, než jsem čekal, a Hathaway se ukázala být opravdu zábavným překvapením.