Toy Story 5: Příběh hraček Toy Story 5

Toy Story 5 je srdečný návrat oblíbené filmové série, který spojuje nostalgii se svěžím vyprávěním příběhu. Animace je oslnivá, dabing přináší výjimečné výkony a emocionální hloubka se vyrovná i původním filmům. Musíte vidět, ať už jste rodina, nebo fanoušek animovaných filmů.

Filmové sérii, která mohla mít dokonalý konec s Toy Story 3, se opět podařilo nezkazit to dalším pokračováním. Takže ano, myslím, že Pixaru se i tentokrát podařilo natočit dobrý film a dobrý díl Toy Story. Ne ten nejlepší ani naprosto famózní. Spíš takový bezpečný. Ale i tak jsem s ním docela spokojený. **Krátké shrnutí (bez spoilerů):** Dobrý film, který mi připomíná spíš "V hlavě" (Inside Out) - výrazně se opírá o snahu hraček usměrnit Bonnin život a klade mnohem větší důraz na lidské postavy. Jessie je silná protagonistka, ale většina ostatních hraček ve skutečnosti není příliš důležitá, zejména původní skupina "Andyho hraček". Velmi pěkné a emotivní zobrazení pocitů dítěte, které se snaží najít přátele, a někdy náročné role rodičů v tom - ale méně "dobrodružství hraček" než předchozí filmy. Pořád ho doporučuji, ale připadá mi trochu jiný. **Celá recenze (obsahuje základní spoilery k dějovým "aktům", ale ne ke konci):** Jessie odvádí skvělou práci jako nová protagonistka, a i když Buzzova role není pro hlavní děj příliš důležitá, myslím, že dynamika mezi Jessie a Buzzem funguje docela dobře. Podobně, jako předtím fungovala mezi Woodym a Buzzem. Hlavní zápletka je docela pěkný nápad: Jak elektronická zařízení ovlivňují to, jak jsou hračky vnímány a jak se s nimi zachází v životě dětí? A jsem rád, že se film úplně nevydal cestou "elektronická zařízení jsou špatná". Každý díl Toy Story začínal poměrně pomalu a nevýrazně, než přišla emotivní část. A myšlenka "jak nová hračka ovlivní naše životy" je opět stejná, jakou použil už první Toy Story. A právě v tomhle bodě působí film trochu opakovaně. A přesně to mám na mysli, když říkám, že je "bezpečný". Obavy jsou stejné. Reakce ostatních hraček je stejná. A snahy Jessie a Buzze uklidnit všechny jsou také velmi podobné tomu, co v prvním filmu dělal Woody ohledně Buzze. Obecně platí, že vzhledem k velkému počtu hraček ty, které nejsou Jessie, Bully, Buzz nebo noví příchozí, nejsou pro děj vůbec důležité. Většinu filmu jen tak posedávají a nemají v něm žádnou roli, kromě pár replik na začátku a na konci. A myslím, že právě proto působí zejména úvod mnohem slabší než například u prvního Toy Story. Skupina Andyho hraček působila víc jako soudržná parta, zatímco tohle je jednoznačně "Jessie film". Nechápejte mě špatně! Mám Jessie rád! Je to dobrý film o Jessie! Ale myslím, že právě proto působí první třetina filmu pomaleji a méně působivě než první Toy Story, přestože v podstatě používá stejný děj. Druhá třetina je už dost jiná. TAKÉ ukazuje, jak se dětský život mění vlivem nových věcí, ale s docela jinými problémy. Hračky se dozvídají víc o situaci. Znovu se podrobněji připomíná Jessiina minulost a to, jak způsobila trauma a formovala ji do toho, jakou je. Zároveň se zde představuje většina nových postav, které jsou spolu s Jessie vlastně hlavními postavami filmu. Nejsou pro mě tak vtipné a zajímavé jako "Andyho hračky", ale v ději fungují dobře, jakmile skončí náročná fáze seznamování. Poslední třetina je pak ta, kde je film nejemotivnější - všechno do sebe zapadne a všechny nově představené postavy se spojí a ukážou, jak mezi sebou fungují. Pro mě je to i čistě z hlediska zábavy nejsilnější část filmu. Logicky obsahuje i většinu "akční" složky. Co tedy film dělá dobře? Myslím, že mnohé části tohoto filmu jsou v podstatě "pro dospělé/rodiče", protože pěkně ukazují, jak náročné může být pro malé děti "zapadnout" a najít si dobré přátele. Rodiče se snaží dětem v tom pomoct a vidí, jak se občas trápí a neuspějí. Samozřejmě to může dětem ukázat, že je to normální součást života, ale mám pocit, že film "zasáhne silněji" z pohledu rodičů, kteří se snaží ze všech sil. Možná je to ale jen můj pohled. Co není tak dobré? Film mi připadá mnohem méně "vtipný". Nejsou v něm opravdu povedené gagy, mnohem víc emocí pramení ze smutku a obav. To samo o sobě není špatné! Jen mám pocit, že součástí Toy Story byl vždycky druh humoru, který byl možný právě proto, že hračky jsou hračky. Rozebraný pan Brambora, Woody mávající utrženou Buzzovou rukou a podobné věci. I tenhle film občas vyvolá úsměv, ale ne takový, při kterém se nahlas zasmějete. Obzvlášť ve srovnání s filmy jako "Hoppers", které byly naprosto famózně vtipné. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím - celý film působí jako "V hlavě" (Inside Out), kde hračky přebírají roli "emocí", a méně jako to, co dělalo předchozí díly Toy Story tím, čím jsou. Obzvlášť při mnohem silnějším důrazu na lidské postavy. Takže celkově: film působí jako "V hlavě". Je to dobrý film, Jessie je silná protagonistka, emoce jsou zobrazeny opravdu intenzivně a realisticky a k hlavním postavám jsem si vytvořil vztah. Ale zároveň mám pocit, že se film při tom výrazně spoléhá na smutek a náš soucit s Bonny místo dobrodružství hraček a humoru, který k nim dřív patřil. Myslím, že je to dobrý film, ale nepatří mezi nejlepší díly Toy Story. Vizuálně je to samozřejmě opravdu působivé. Myslím, že Pixar se tentokrát opravdu snažil dát všechno do rostlin a realistických zvířat. Původně jsem mu dal hodnocení o 10 % vyšší, ale při psaní téhle recenze mám pocit, že většinu tohoto "pozitivního dojmu" získává z emotivní závěrečné části, která tak úplně nevyváží slabší začátek. Ale jo, těžko říct. Stejně je to dobrý film!

I když je poselství filmu poměrně jasné a silné, nejde o můj oblíbený díl série - v mnohém mi spíš připomněl mnohem poutavější film "Ron se pokazil" (2021). "Bonnie" je osamělá holčička, která si pořád hraje se svými hračkami. To jí u technicky zdatnějších spolužáků ve škole vynese posměch, a tak jí sklíčení rodiče koupí "Lilypad". Ten má být její cestou k začlenění a oblíbenosti a brzy je dokonce pozvána na přespávačku. Vezme si s sebou "Jessie" a "Blaze", ale druhý den se vrací zklamaná, když si uvědomí, že právě její láska k nim je zdrojem jejího trápení. "Lilypad" se rozhodne, že je třeba jednat, a začne manipulovat jejími zprávami tak, aby hračky skončily zavřené v krabici v garáži. Tehdy si pošlou pro "Woodyho". On a jeho přátelé teď musí najít způsob, jak osvobodit své uvězněné společníky a pomoct jim získat zpět své místo v jejím srdci dřív, než "Lilypad" dosáhne toho, že skončí v charitativním obchodě. Klíčovou roli v jejich úspěchu může sehrát "Smarty Pants" - starší digitální hračka, která také skončila zapomenutá vzadu v šuplíku, protože byla nahrazena novější, a tak v žalostném stavu a bez baterie si tito nepravděpodobní spojenci uvědomí, že musí spolupracovat, aby "Bonnie" našli skutečnou a mnohem méně vrtkavou kamarádku. Možná je to jen mírně přehnaně sentimentální ztvárnění postavy "Bonnie", ale tenhle film jako by se nemohl rozjet celou věčnost, a když se konečně rozjel, jako by zapomněl, že dospívání znamená svlékání starých kůží - doslova i obrazně. Všichni máme oblíbené hračky, desky, oblečení, se kterými jsme srostlí, dokud se jich nakonec nezbavíme - a emocionální struny, na které se tu snaží zahrát, mi připadaly trochu protismyslné. Ano, film nám nabízí kritiku převládajícího trendu ve společnosti spoléhat se na technologie, aby toho za nás dělaly čím dál víc, a izolovaly nás od zábavy i rizik skutečného dospívání mezi lidmi, ale konec to možná až příliš pohodlně zjednodušil a humoru tu podle mě bylo citelně méně. Pořád je to slušná zábava plná dobrodružství, ale možná už to není jen "Woody" a spol., koho je třeba uložit k odpočinku?

Toy Story byl jeden z mých oblíbených filmů z dětství. Roky plynuly, viděl jsem každý díl a pořád ve mně první film vyvolává nostalgii. Tenhle není jiný. Naprosto skvělý film, který se drží kořenů Toy Story, ale zároveň přináší i to, jak se změnila technologie hraček. Vřele doporučuji zhlédnout! Skvělý film na rodinný filmový večer, ale i na samostatné sledování.