Grace Pudel je mladá dívka žijící v 70. letech v australském Melbourne se svým bratrem-dvojčetem Gilbertem a jejich francouzským otcem. Jejím koníčkem je sbírání šneků, který zdělila po matce, jež zemřela při porodu. Dvojčata mají blízký vztah a vzájemně se podporují. Když však jejich otec zemře, jsou dvojčata rozdělena a poslána do pěstounských rodin na různých koncích země. Grace je poslána do Canberry, kde ji vychovávají Ian a Narelle, kteří jsou sice hodní, ale často jsou mimo domov. Grace si v Canbeře nedokáže vytvořit žádné vazby ani záliby. To má za následek, že až obsedantně nakupuje a hromadí všechny výrobky a sběratelské předměty s tematikou šneků, které najde.
Je skvělé smát se rovnou poté, co jste právě vyplakali. Postavy v Pamětech slimáka, novém animovaném příběhu od držitele Oscara Adama Elliota, se nám jeví autenticky reální - a i když Elliot zahrnuje…
Je skvělé smát se rovnou poté, co jste právě vyplakali. Postavy v Pamětech slimáka, novém animovaném příběhu od držitele Oscara Adama Elliota, se nám jeví autenticky reální - a i když Elliot zahrnuje vtipy, nevtipkuje O NICH. Odhaluje je před námi s úctou a svou zvláštní menažérii naplňuje... no, důstojností. Což je zábavná věc na řečení o něčem s plastovými očima a glycerinovými slzami.
Chris Sawin
17. 11. 2024
90%
Posledním celovečerním filmem australského animátora a režiséra Adama Elliota byl Mary a Max (2009). Paměť slimáka je vyprávěna z pohledu Grace Pudel (Sarah Snook), která detailně popisuje svůj…
Posledním celovečerním filmem australského animátora a režiséra Adama Elliota byl Mary a Max (2009). Paměť slimáka je vyprávěna z pohledu Grace Pudel (Sarah Snook), která detailně popisuje svůj životní příběh s humorem a sentimentálností v tváři deprese, nedostatků a zklamání.
CinemaSerf
19. 02. 2025
70%
Když stará dáma vydechne naposledy a zakřičí něco o bramborách, uvědomíme si, že „Grace“ je teď sama. Je to středně stará žena s pleteným kloboukem, z něhož vykukují velké oči. Je to člověk s pohárem…
Když stará dáma vydechne naposledy a zakřičí něco o bramborách, uvědomíme si, že „Grace“ je teď sama. Je to středně stará žena s pleteným kloboukem, z něhož vykukují velké oči. Je to člověk s pohárem poloprázdný a když pustí svou domácí šneka „Sylvii“ z dózy do zeleninové zahrady, začne nám vyprávět příběh o tom, jak vyrůstala se svým strýcem „Gilbertem“, kterého ztratila, jak byli sirotci, rozdělili se a jak strávila zbytek svého života v čím dál větší izolaci a dělala ne příliš šťastná rozhodnutí. Už od útlého věku je „Grace“ šťastná jen ve svém pokoji se svou sbírkou šneků. Tento příběh má lahodnou melancholii a dialog je přeplněn typicky australskými epitety, sarkasmem a velmi suchým humorem, kdy je příběh neštěstí po neštěstích rozvíjen podmanivě během následujících devadesáti minut, ale skutečně vyniká tu úžasný detail animace. Hned od začátku, kdy procházíme domem, který vypadá spíše jako starý obchod s kuriozitami, nevidíme jen velký detail v mechanice obrazů, ale je tam spousta jemného obsahu skrytého na očích, abychom ho spatřili a často se usmáli. Je tu přitažlivý zájem z jejích sklíčených monologů, kdy se pohybuje od zlých zpráv k dalším zlým zprávám a myslel jsem si, že má stíny Tima Burtona, když se blížil k vyvrcholení. Je to skutečně vynikající umělecká práce, která sice dává věcem úsměvnou tvář, ale zároveň se velmi dojemně dívá na rodinu a osamělost. Toto je opravdu film pro velkou obrazovku, pokud máte šanci, některé tvářní výrazy jsou úplně tak lidské jako vše, co lidé mohou dělat v reálu!
Louisa Moore - Screen Zealots
04. 04. 2025
Už dlouho mě nějaký film nepohol tak jako „Memoár slimáka“, temný, hluboký a velmi osobní stop-motion film od scenáristy / režiséra Adama Elliota. Tento animovaný dílo potvrzuje sílu médií jako…
Už dlouho mě nějaký film nepohol tak jako „Memoár slimáka“, temný, hluboký a velmi osobní stop-motion film od scenáristy / režiséra Adama Elliota. Tento animovaný dílo potvrzuje sílu médií jako nádoby pro zralé, hluboce filozofické vyprávění příběhů a je to prostě krásný film od začátku do konce.