Toto mi připomnělo jeden z těch krásně fotografovaných poválečných příběhů Vittoria De Sica se Sophií Loren. Tentokrát je to trpící "Delia" (Paola Cortellesi), která je provdaná za hrubého "Ivana" …
Toto mi připomnělo jeden z těch krásně fotografovaných poválečných příběhů Vittoria De Sica se Sophií Loren. Tentokrát je to trpící "Delia" (Paola Cortellesi), která je provdaná za hrubého "Ivana" (Valerio Mastandrea) a žije s jejich třemi dětmi a nemocným tchánem. Láska už dávno opustila jejich manželství a několik krátkých rozhovorů se zápasným majitelem garáže "Ninem" (Vinicio Marchioni) nám přibližuje trochu její vlastní romantický příběh předtím, než potkala "Ivana". Jej starší dcera "Marcella" (Romana Maggiora Verano) má slabost pro "Giulia" (Francesco Centorame), syna místního a celkem namyšleného majitele kavárny a jeho manželky. "Delia" však podezřívá, že jakékoliv manželství mezi nimi by se jen opakovalo její vlastní, takže sáhne k některým celkem geniálním sicilským taktikám předtím, než se zaměří na jednu věc, která by jí mohla nabídnout nějaký pocit individuálního naplnění. S brutalitou se stává čím dál častější, vidíme ženu, která sa uchýlí k zoufalým opatřením - ale co přesně se snaží dosáhnout? To, co je pozoruhodné, je způsob, jakým je zobrazené násilí. Děti jsou vždy odvedeny z místnosti a pak je to tanec. Téměř jako by byl zobrazen na jevišti - a je to naprosto efektivní. Cortellesi to režíruje také, ale vyhýbá se tomu pádu do pasivity s jejím vášnivým vyprávěním příběhu. Je to rozmanitost a duch postav, které nám nabízejí dojemný pohled na rodinu a komunitu vystavenou pozadí extrémního šovinismu, politických napětí a i trochy temného humoru. Monochromatická prezentace funguje velmi dobře a tento film si zaslouží pozornost v kině, pokud jen to jde.