Hledání sebe samých, zejména proces hledání toho, co jsme o sobě ztratili, může být očišťující, osvěžující, ale někdy i bolestivý zážitek, zejména pokud nejsme jasní, kde začít. Pro mnohé z nás je to…
Hledání sebe samých, zejména proces hledání toho, co jsme o sobě ztratili, může být očišťující, osvěžující, ale někdy i bolestivý zážitek, zejména pokud nejsme jasní, kde začít. Pro mnohé z nás je to výzva, kterou často řešíme tím, že zkoumáme svoji minulost, konkrétně minulost naší rodiny a její odkaz, v naději, že poskytne odpovědi, které hledáme. Takový je úkol, na který se vydají dva kdysi blízcí bratranci, David a Benji, kteří se vydají na intimní cestu za svými kořeny do Polska, aby navštívili rodinný dům své milované zesnulé babičky, přežívající holocaust, která se po druhé světové válce dostala do Ameriky. Zatímco David a Benji byli kdysi tak spojení jako zloději, časem se od sebe vzdálili, přičemž se zásadně lišili, ale doufají, že obnoví své dlouholeté pouto touto intenzivně osobní poutí. Jak jejich odysea odhaluje, však se setkávají se změnami, které nastaly v jejich vztahu a v jejich pochopení sebe samých, od životních cílů po jejich kulturní původ jako potomci polských Židů, až po to, jak se základně vztahují na svět. Je to často obtížný proces pro tyto upřímné hledače, zejména vzhledem k jejich zjištění, že pokud si skutečně přejí lépe porozumět sobě, mohou jít jen tak daleko hledět ven, místo toho potřebují podívat se dovnitř pro usměrnění a smysluplné pochopení. A jeho vhodně zvolený název je vhodnou metaforou na více úrovních, nejen při popisu Benjiho často manického, iracionálního a nepředvídatelného chování, ale také při charakterizování úzkosti, kterou on a David prožívají při procházení touto emocionální minovou polem. Tato druhá filmová práce herce-scenáristy-režiséra Eisenberga je skutečně impozantní nabídkou, i když by scénář cesty po cestách/buddy movie mohl občas potřebovat nějaké občasné doladění zaměření a rovnováhy mezi komedií a dramatem. Ještě důležitější je však, že jde o průlomový výkon pro Culkina, který ukazuje, jak zručný může být se správným materiálem, výkon hodný ocenění, určitě. K tomu přidejte nádhernou kinematografii polských památek a krajiny, stejně jako vhodnou hudbu Frédérica Chopina, a máte velmi promyšlený film, který by měl dát každému v botách bratranců důvod k zamyšlení, něco, z čeho můžeme všichni mít prospěch čas od času, bez ohledu na to, co nakonec hledáme.